"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Z lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno

25. 1. 2011 16:53

Příspěvek k dnešnímu svátku Obrácení sv. Pavla

(z modlitby se čtením - v našem paulínském breviáři je jiné, od našeho zakladatele,
ale to ještě není přeloženo)

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o svatém Pavlovi

Z lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno

      Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: „Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.“ Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s ním radovali: „Radujte se a dělte se o radost se mnou.“ A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: „S radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování.“ A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a ujišťuje, že z nich má ten největší užitek.
     A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: „Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí.“ A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.
     Těšil se z lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k panstvům a mocnostem. V Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z předáků a nejvyšších hodnostářů.
     Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.
     Naopak těšit se z lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.
     Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.
     I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.

 

Sdílet

Komentáře

Neposeda text od dona Alberiona právě vkládám jako samostatný článek

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio