Příspěvek k dnešnímu svátku Obrácení sv. Pavla

(z modlitby se čtením - v našem paulínském breviáři je jiné, od našeho zakladatele,
ale to ještě není přeloženo)

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o svatém Pavlovi

Z lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno

      Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: „Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.“ Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s ním radovali: „Radujte se a dělte se o radost se mnou.“ A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: „S radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování.“ A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a ujišťuje, že z nich má ten největší užitek.
     A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: „Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí.“ A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.
     Těšil se z lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k panstvům a mocnostem. V Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z předáků a nejvyšších hodnostářů.
     Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.
     Naopak těšit se z lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.
     Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.
     I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.