"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Ucho na ústech Božích (řeholníci a synoda o Slově Božím)

Na prvním místě Bůh a jeho Slovo

aneb Ucho na ústech Božích

Pomalu se končí biskupská synoda o Slově Božím, synodální otcové za pár dnů odevzdají papeži text, na kterém po celé tři týdny pracovali a jenž shrne všechny příspěvky, poznámky, zkušenosti… (a ještě více), které na synodě zazněly a jehož cílem bude prakticky přispět k živému vztahu mezi Božím Slovem a Církví. Za řeholníky na synodě promluvila má generální představená (viz i její zkušenost, o kterou se podělila po prvním týdnu).

Svatý Otče, nejctihodnější synodální otcové, drazí bratři a sestry.

Jsem Pánu hluboce vděčná za možnost účastnit se synody o Slově Božím. Vnímám, jak tu jsou se mnou přítomny všechny Dcery svatého Pavla, od počátku nasazené v „hlásání Božího slova“ po vzoru apoštola národů. Tak nám rád opakoval zakladatel Paulínské rodiny, blahoslavený Jakub Alberione, když nás - kdekoliv ve světě - povzbuzoval žít a šířit Bibli a zvláště Evangelium. „Čtěme Písmo“, říkával. „Bůh se učinil Spisovatelem. Čtěte Písmo. To nám ukáže cestu, kudy se mají ubírat naše nakladatelství.“ A vyzýval takto své dcery a syny: „Eucharistie a Bible tvoří apoštola tisku. Ať jsou obojí nedílnou a neoddělitelnou skutečností ve vašich srdcích.“

Můj příspěvek se vztahuje ke čl. 52 Instrumentum Laboris (IL - text, který měli všichni biskupové předem k dispozici a na jehož základě meditovali, přemýšleli a vedli debaty), který se týká služby Slovu Božímu ze strany osob zasvěceného života.

Zasvěcený život, v ženské i mužské podobě, kontemplativní i apoštolský, v průběhu celých staletí byl živen – tak jako jeho poslání – od stolu Slova. Nemohlo tomu být jinak. Vždyť řeholní život je povoláním k proroctví. Proroctví se rodí, když je „ucho na ústech Božích“, živí se nasloucháním: „Každého jitra probouzí mé uši, abych slyšel jako učedníci (Iz 50,4).“

Stůl Slova zaujímá významné místo v našem osobním i komunitním životě. Dává nám ducha, světlo a sílu vytrvat na cestách Páně, je zdrojem apoštolské kreativity a odvahy. Jsem přesvědčena, že se my, zasvěcení, staneme Mistrovy učedníky v takové míře, v jaké přijmeme Slovo se srdcem pozorným, poslušným a modlícím se, v jaké se necháme evangelizovat „nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše (Flp 3,8).

Určení našeho místa v přítomném okamžiku dějin zasvěceného života a v postmoderní situaci naší společnosti, si žádá radikální konverzi: na prvním místě Bůh a jeho Slovo.

 

 

Co je dnes pro nás výzvou? Ptáme se právě v tyto dny, zatímco živě nasloucháme synodálním otcům, a utvrzujeme se v přesvědčení, že pro cestu kvalitativního růstu v tomto směru je nezbytné, aby se zasvěcený život rozvíjel nejen v duchovním závazku „četby a meditace Svatých knih“; „v každodenním přežvykování (termín z lectio divina) a konfrontování se, které vede k osobnímu i komunitnímu rozlišování zaměřenému k evangelizaci“ (jedná se o citaci z IL, čl. 52), ale také v péči o to, aby Svaté Písmo bylo v centru počáteční i trvalé formace, spolu se systematickým studiem a prohlubováním. Nejen to: je třeba rozhodně investovat do specifické přípravy většího počtu členů, aby byl chléb Slova lámán s moudrostí, kterou si takový úkol žádá.

Jeden z vás definoval laiky jako „spícího velikána“. Jestliže zasvěcený život, a zvláště ženský zasvěcený život, se s odvahou vydá na tuto cestu růstu, my „velikáni ticha“ , znovu nalezneme sílu proroctví a náš smysl, ať už jsme jakéhokoliv charismatu a poslání. V rozličných formách naší přítomnosti, v klášteřích nebo na cestách světa, se můžeme stát živým „komentářem“ spasitelného Slova a účinněji odpovídat na nové Boží výzvy.

Příspěvek sr. Marie Antoniety Bruscato, generální představení Dcer svatého Pavla na Biskupské synodě o Slově Božím v životě a poslání církve (22. října 2008)

***

Ráda bych tentokrát pozvala-vyzvala ty z čtenářů tohoto příspěvku, kdo žijí zasvěcený život a nebo se na něj připravují ve formaci, zda mohou do komentáře vložit nějaký prvek z jejich charismatu, který se vztahuje k Božímu slovu.

Mne napadlo vložit můj pracovní překlad z našich Konstitucí (teprve je studuji, jsme asi tak v polovině). A co jsem objevila? Že má milá generální ve svém příspěvku přímo citovala část z jejich 8. článku J) Che furba!

Slovo Boží a eucharistie jsou světlem a silou našeho apoštolského povolání. Přijímáme Slovo se srdcem pozorným, poslušným a modlícím se, a tak se necháváme evangelizovat nesmírně cenným poznáním Krista.Vstupujeme do společenství s Mistrem v eucharistii, abychom se s ním stávaly obětí, kterou přináší Otci a lámaným chlebem za život mnohých. Před něj přinášíme očekávání, radosti a obavy světa, abychom se mu klaněly, přimlouvaly se a rozeznávaly nové cesty, které Duch otevírá Slovu.

Od Krista Mistra očekáváme vše, podle příslibu, jenž vyznačuje naše dějiny povolání: „Nebojte se, já jsem s vámi. Odtud chci přinášet světlo. Mějte kající srdce.“

(čl. 8 z I. kapitoly o povolání a zasvěcení se žít v Kristu Mistru, o Slově Božím a jeho meditaci se ještě mluví v V. kapitole v části o modlitbě – ale tam ještě nejsmeJ)

 

 

Sdílet

Komentáře

juniper Ve jménu Páně! Začíná život Menších bratří.
Řehole a život Menších bratří jest toto: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě.
Bratr František slibuje poslušnost a úctu panu papeži Honoriovi a jeho řádným nástupcům a římské církvi. Ostatní bratři jsou povinni poslouchat bratra Františka a jeho nástupce.
Tak to je 1 hlava naší svaté řehole, kterou napsal sv. František, a která je platná do konce věků. Písmo svaté je základem našeho života i naší řehole.

Asaviben díky za pěkný článek... přidávám něco z pokladu malých sester Ježíšových:

"Naše spiritualita je nádherně prostá, cele soustředěná na Ježíšovu osobu a na evangelium. Není to nauka, je to život."

Když k nám Bůh promluvil, pak proto, abychom z Jeho slov žily...(...)Nejzázračnější věci nám však zevšedňují. Kdyby Bůh ještě nebyl promluvil a my bychom se dozvěděli, že pošle světu poselství, jak vzrušeně bychom je přijali!... Máme evangelium, jež je nevyčerpatelnou studnicí, a čteme je roztržitě. Jeho slova nám sotva pronikají do duše. Důkazem je, že z nich nežijeme..."

Znovu a znovu čtěte evengelium. Znovu a znovu o něm rozjímejte, až jeje budete umět zpaměti (...). A uvidíte, jak vás tato formace zjednoduší a promění...."

"Chceš-li vydat svůj život co nejvíce, nemusíš dělat nic jiného než náš jediný vzor, JEŽÍŠ V EVANGELIU..."

"Tvým pokladem bude evangelium. Je knihou Života, obsahující vědu lásky. Nasytíš jím svůj rozum i své srdce, aby se

Neposeda Diky bratricku a sestricko v Kristu! Uvidime, zda nam jeste nekdo prida dalsi barvu k te nadherne Bozi duze povolani...

juniper Náš svatý otec František zatoužil právě po tom být podobný Ježíši Kristu, a jeho touha byla tak veliká, že se jím nakonec z milosti Boha Otce stal. Byl mu podobný ve všem. Svatý František nekontemploval zmrtvýchvstalého Krista, ale Krista trpícího za nás. Jednou taky chodil po lese a plakal, že Láska není milovaná.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio