"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Slovo Boží v životě a poslání Církve a Dcery sv. Pavla

Slovo Boží v životě a poslání Církve a Dcery sv. Pavla

Jak asi víš, v Římě se sešli biskupové z celého světa, aby se spolu zamýšleli nad Slovem Božím v životě a poslání Církve (XII. Biskupská synoda o Božím Slově v životě a poslání Církve). Mnohé informace z jednotlivých dní zasedání přináší média (v češtině minimálně TS ČBK a Česká redakce RV - viz i zde), závěrečný dokument bude vydán a dostupný všem (proslýchá se, že tentokrát důraz bude kladen na pastorální stránku – tedy jasnost, konkrétnost i stručnost dokumentu).

Biskupové mají za sebou dva týdny práce a čeká je ještě jeden týden. Pracují vždy od pondělka do soboty, od 9h do 19h. Minulou neděli naše generální představená sr. Antonieta Bruscato, která je jednou z mála pozvaných hostů (množina pozvaných „žen hostů“ je ještě menší) ve dnu volna pro všechny „Dcery sv. Pavla, mladé ve formaci a paulínské spolupracovníky“ natočila malé svědectví z prvního týdne synody. Velmi mne oslovilo a zdá se mi, že její slova mohou být přínosná nejen pro mne, ale třeba i pro tebe…zvláště pokud si říkáš, co ty paulínky vlastně dělají, vždyť jen prodávají knížky, jsou to vůbec řeholní sestry :-) ?!

Přináším (ne úplně celý) překlad toho, co si lze vyslechnout v italštině (nemluví komplikovanou italštinou, neboť ona sama je Brazilčanka). Samotný filmeček trvá 7 minut, najdeš ho na konci příspěvku.

Sdílí se o velkou radost, že v pozvání jí - jakožto generální představené Dcer sv. Pavla - uznává Církev naše charisma; to, co jsme za víc jak 90 let existence naší kongregace učinily a o co usilujeme i nyní: naše nasazení pro Slovo Boží.
Ona samotná pak prožívá velkou radost být přítomna na takovém setkání, kde je zastoupena Církev celého světa. Dny jsou náročné, ale vnímá, nakolik jí účast obohacuje srdce a jak se jí otevírá mysl, když před sebou vnímá velké horizonty – horizonty celé Církve. Skrze jednotlivé příspěvky, které přednesli biskupové ze všech zemí, bylo možné zachytit život, výzvy, těžkosti i cestu, kterou Církev už prošla ve službě Božímu Slovu.

Mnoho svědectví ji oslovilo, některá až k slzám. Zde pak vypráví o tom, co zaznělo od reprezentanta Lotyšska: příběh kněze, který za totality byl nucen pošlapat Bibli, ale odmítl to, když to pak udělala policie za něj, on poklekl a Bibli políbil. Za trest byl na 10 let poslán na Sibiř do lágru. Když se vrátil do své farnosti, v neděli během liturgie Slova, slavnostně pozdvihl Písmo a pak jej políbil. Za komunismu nesměli mít křesťané Bibli doma
(zajímalo by mne, jak to vlastně bylo u nás – jsem z rodiny, kde Bible není ani dnes součástí rodinné knihovničky, pozn. Neposedy) a tak se už od dětství učili určité pasáže nazpaměť. To prý trvá až do dnes, kdy už Bible zakázaná není.

Jaké je poselství synody pro Dcery sv. Pavla?
Jakožto generální představená nám vzkazuje, že jsme na správné cestě, neboť naše spiritualita, společný život i apoštolát je postaven na Slově a jím veden a orientován. Ale je třeba ještě více vstoupit do dynamismu Slova, abychom ještě více poznaly a ztotožnily se s velkým tajemstvím Slova – a tak žily a komunikovaly druhým tajemství naší spásy: život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. A proto všechny zve k studiu, četbě, meditaci a kontemplaci Božího Slova a zároveň k jeho radostnému hlásání všem skrze všechny dostupné sdělovací prostředky.

Ani bych se nedivila, kdyby k podobnému závěru dospěla i synodaJ Vždyť kdo z nás může říci, že se opravdu Slovem Božím sytí, že jej studuje, medituje, že se podle něj rozhoduje každý den…, že podle něj staví celý svůj život?

Když vídám některé naše „sestry stařenky“, jak s úctou po meditaci políbí Bibli, říkám si, zda toto mohu učinit i já? Zatím ne, nebyla by to pravda… Ikdyž vyznávám, že sílu Božího Slova jsem zakusila v posledních letech opravdu víckrát. To jen má odpověď a věrnost nebyly dostatečné…

Včera jsem od spolunovicek dostala k narozeninám vlastoručně vyrobený dřevěný svícínek s veršem ze žalmu (119,105): Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Že by nějaké speciální poselství do mých let Kristových? Určitě! Zvláště pro paulínskou novickuJ Už delší čas vnímám, že mám více naslouchat…

Nejsem sice generální představená, ale mám jedno malé poselstvíčko i pro tebe:

Až si někdy zapálíš k modlitbě svíčku,
nechej Boží Slovo zapálit i tvé srdce,
posilnit tvou víru a uvést nohy do pohybu!


Zobrazeno 1985×

Komentáře

Kepy

Trošku jsem si oddychla...a jsem opravdu ráda, že je Vaše generální představená taková sympaťačka. Teď se přímo těším na náš společný rozhovor "face to face" o přeložení jedné Tvé spolusestry:-)...

Jiří Zajíc

I když opožděně, tak Tě, Neposedo :-) zdravím.
Situace u nás - alespoň co se týče 70. a 80. let - nebyla taková, že by vůbec nebylo k dispozici Písmo. Hlavní problém byl vlastně v tom, že neexistoval přiměřeně moderní překlad celé bible do češtiny, který by měl současně potřebný poznámkový aparát.
Existovaly některé překlady Nového zákona - na katolické straně to byl překlad Rudolfa Cola (ten měli moji rodiče - dostali ho ke svatbě v roce 1949), později se sem dostal překlad z Křesťanské akademei Řím (Petrů). A v roce 1973 vyšel moderní překlad evangelií jako první svazek započaté práce na novém ekumenickém překladu. Tahle 4 evangelia jsem s sebou nosli neustále - i navojně jsem je měl v kapse uniformy - a dokonce když mě tam kvůli psaní různých náboženských věcí vyšetřovali kontrášové, tak mi jej (na rozdíl od mých zápisků) ani nevzali.
V 80. letech pak vyšel kompletní NEP (tedy v protestantské verzi a pak i jednotlivé díly s podrobnými a dodnes cennýmiá komentáři).
Ten, kdo měl zájem, tak u nás už od poloviny 80. let mohl mít kompletní (tedy bez deuterokanonických knih) Bibli celkem bez problémů.
Potíž byla s jinou teologickou literaturou, ale s Biblí - aspoň u nás v Československu - od 80. let už ne.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio