Pokud se k nám do knihkupectví v Praze zatouláte a nebo při nějaké letní akci zastavíte u stánku s knihami, možná potkáte "novou sestru", která nebude ještě umět dobře česky. Pro čtenáře newslettru List od Paulínek jsem ji krátce vyzpovídala a v kopii přidávám i sem na blog. Mám v plánu Gábi s sebou vytáhnout i na nějaké akce tzv. mládežnické.
🔵 Jak by ses představila, co tě charakterizuje?
Líbí se mi jméno, které mi dali rodiče. Gabriel je v Bibli posel vyslaný Bohem, aby přinesl radostnou zvěst. I já ráda přebývám v Boží přítomnosti, abych druhým mohla říkat: „Radujte se, Živý je s vámi!“
🔵 Odkud původně pocházíš a odkud nyní přicházíš?
Narodila jsem se v Polsku, ve Vratislavi, ale vyrůstala jsem v Německu, v Norimberku. Nyní jsem se přestěhovala z komunity z Düsseldorfu, kde jsem žila posledních 11 let.
🔵 Co řekli tvoji nejbližší na to, že jdeš „na misie“ do Prahy?
Jak ti z Německa, tak ti z Polska, mi řekli: „Ó, do Prahy? Ta je nádherná! Přijedeme se za tebou podívat, máme to blízko!“
🔵 Co už umíš říct česky?
Promiňte prosím, nerozumím.
🔵 S čím přicházíš do Prahy?
S pokojem v srdci.
Do České republiky se stěhuji velmi ráda. Zajímají mě lidé, kteří sice nepatří k žádné oficiální církvi, ale žijí svůj život zaměřený k dobru nejen vlastnímu, ale i pro dobro druhých. A to je právě charakteristika vaší země, již jsem mnohokrát slyšela od druhých.
Děkuji za „rozhovor“ a přeji ti první dobrá setkání s českou kulturou, aby ses o tom, co jsi jen slyšela, nyní i přesvědčila.
Sestro Gabrielo, vítej v Praze, vítej v České republice!
Komentáře
Ještě chybí obligátní otázka proč. Požádala pražská komunita o výpomoc? Potřebovala se düsseldorfská komunita zbavit jednoho hladového krku (nebo sestry, co všem lezla na nervy)? Pachatelka Missbrauchu se v souladu s církevní tradicí potichu uklízí mimo dosah německých úřadů? ...
Dromedáre.... (oči v sloup)
Pohoršení nad těmi návodnými otázkami chápu, ale vážně: jak řád v tomhle směru tiká? Proč se někdo po jedenácti letech na jednom fleku najednou sebere a stěhuje se do cizí země?
Bezesporu jsou řády, kde kočování mezi komunitami prostě patří k věci (a jedenáct let na jednom fleku obvykle nezůstane ani ten, kdo by snad chtěl), ale paulínky se mezi ně nezdají patřit.
A kdybych se v dnešní době já jako řeholník někam daleko stěhoval, tak bych se nepohoršoval, ale hleděl bych sám vyložit karty - proč se stěhuji, co jsem doteď dělal, a kde o mně v předchozích působištích můžou poskytnout relativně nezávislé reference. I když je pravda, že kdo se nevěnuje přímo kontaktní pastoraci, má asi v tomhle směru právo na víc soukromí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.