Následující text je plodem první corona vlny. Jazykovka, kterou jsem v Bostonu navštěvovala (a kterou bych chtěla vychválit, ale nikdy na to v písemné formě nedojde) byla pro žadatele o US občanství, takže z Evropy jsem tam byla jen já a jeden pár z Albánie. Byla zdarma s kompletním servisem, to byl důvod, proč jsem tam chodila. Když nastal lockdown v březnu, přešli jsme na google class (bohužel, ne všichni toho byli schopní, at už technicky a nebo prostě museli dál pracovat či být s dětmi). Jednou z aktivit ke konci školního roku bylo zapojení studentů do "literární soutěže" časopisu The Change Agent. Nakonec nás vybrali z celé USA pět. Asi jsem byla velký exot, že i mě. Ale jsem ráda, že můj příspěvek prošel, i když byl takhle náboženský. Líbí se mi také, jak hned z mého textu udělali další zdroj informací. Je vidět, že to jsou profíci pedagové. 

 

Zapomněla jsem ten článek sdílet dříve, dnes - v den Díkuvzdání v USA - ho zveřejňuji jako součást mého poděkování zdejším sestrám za tuhle "on-life" školu.