Poselství dne: Bílá sobota

Bílou sobotu jsme si, bohužel, zvykli spojovat s velikonoční vigilií. Je to však chyba, protože ta patří ke slavnosti Zmrtvýchvstání Páně a jen v jejím kontextu je chápána a prožívána správně. Navíc, tímto způsobem se snadno v praxi zapomíná, že Bílá sobota je jediným neliturgickým dnem roku, tj. dnem bez jakýchkoli obřadů kromě liturgie hodin (modlitby „breviáře“), případně obřadu Efeta, jenž je bezprostřední přípravou katechumenů na křest; ten se však má konat za zavřenými dveřmi.

Proto dnešní den nevyužijeme k přemítání o bohatých textech velikonoční vigilie, nýbrž se pokusíme prožít jeho skutečný obsah: tajemství Kristova přebývání v hrobě. Předně jde o sobotu (šabbat), tedy židovský den odpočinku, který je v Písmu odůvodněn dvojím způsobem: 1. zkušeností egyptského otroctví (otrok neměl žádné volno, nýbrž musel být stále k dispozici svému pánu!), z něhož Bůh svůj lid osvobodil, takže si člověk může dopřát odpočinek sobě i druhým, včetně vlastních otroků (srov. Ex 23,12); 2. Božím odpočinkem po stvoření, který vybízí i člověka, aby si odpočinul a aby se vděčně věnoval Bohu (Ex 20,8–11).

Rovněž Ježíš „odpočívá“ po díle nového stvoření, díky němuž nás osvobodil od otroctví hříchu. Jeho odpočinkem je však smrt (byť dočasná!), takže se Bílá sobota stává dnem „Božího mlčení“, obrazem všech situací prázdnoty, nedostatku smyslu, krize, apod. To vše může na různý způsob ovlivnit a vést naše prožívání tohoto dne.

Během prodlévání se tedy pokuste jednoduše mlčet v přítomnosti mlčícího Krista. Není snadné zůstat ve zdánlivé prázdnotě a bez opor; jelikož se však nacházíte před kamenem, kterým je přivalen Kristův hrob (a vírou možná i uvnitř hrobu před Ježíšovým tělem, pečlivě nabalzamovaným a zavinutým do pláten), nejste v úplné prázdnotě a bez jakýchkoli opor. Máte před sebou ztělesnění našeho vykoupení, jež vás uvědomuje, že ačkoli se navenek vše jeví jako dosud, od Ježíšovy smrti již nic nebude stejné jako předtím.

 

Prodlévání Před Pánem: Setrvávejte tedy v tichu před Božím hrobem, vírou se nechte přenést k Ježíšovu zmučenému, ale již očištěnému a ošetřenému tělu, pečlivě zabalenému a odpočívajícímu. Dopřejte volnost svému srdci a jazyku a promlouvejte k němu, jak často promlouváme ke svým zemřelým při pohřbu. Ovšem s vědomím, že tento stav není trvalý, že Ježíš bude vzkříšen.

Prosba (Přímluva): Bez přílišného naléhání se pokuste i dnes najít konkrétní úmysl své prosebné, případně přímluvné modlitby, kterou budete během dne konat.

Praxe: Napadne-li vás, jak se tato zkušenost setrvávání s Pánem v hrobě může dnes promítnout do konkrétní praxe, neváhejte z něj učinit předsevzetí a v průběhu dne je uskutečnit.