Stávat se dokonalými: Co to v paulínské spiritualitě znamená?

Složily jsme sliby a tímto činem jsme přijaly závazek stávat se dokonalými. Uvědomujeme si to? Hlavní věcí, kterou musíme činit, je dělat pokrok každý den víc a víc. Jsou mezi námi sestry, které činí pokrok, tiché duše, vždy ochotné prokázat laskavost, nabídnout se k nějaké práci, dělat věci dobře. Jsou mlčenlivé a možná si jich ani nevšimneme.

Pán nás volá k velké svatosti, proto je třeba, abychom den ze dne prospívaly. Život utíká velmi rychle! Blahoslavené jsme, jestliže dokážeme být připravené s rozžatou lampou v ruce! Ale pokud se nedarujeme a chceme jen to, co se nám líbí, pokud nepodstoupíme nepohodlí; pokud jednu věc neděláme, protože nám nevoní a další věc, že se necítíme ji dělat atd., pak lampa zhasne. Nenechme ji nikdy zhasnout, vždy do ní dodávejme olej.

Když jsme složily sliby, zvolily jsme si Boha a řekly jsme: „Nabízím, daruji a zasvěcuji se Ti cele.“ Cele: nic není rezervováno pro nás, všechno pro Boha! Ale stane se, že potom, kousek po kousku, se vytahuje jedna výmluva za druhou a to, co bylo darováno, se začíná brát zpět. A pak? Pak jsme nespokojené. Proč? Protože hledáme samy sebe a ne Boha.

Duše plné Boha, co si můžeme přát víc? Když jdeme ke svatému přijímání, uvědomme si: „Mám Pána, je se mnou!“ Co si ještě víc přát? Když máme Pána s sebou, když pracujeme pro něj, když jsme naplněné Bohem, co si můžeme, my řeholnice, přát víc? Vidíte, někdy jsme skutečně trochu přihlouplé, málo prozíravé. Staňme se chytrými, uchopme svůj život naplno, protože utíká rychle!

Z meditace spoluzakladatelky Dcer sv. Pavla ct. Tekly Merlové dávané sestrám v roce 1957 v Římě.