"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Na prknech slávy a v naslouchání hlasu Božího

3. 4. 2014 11:02

Druhá část rozhovoru se sestrou Cristinou Scuccia, ve kterém vypráví o svém obrácení a o volbě povolání skrze dar hudby. Přidala jsem k němu ještě ukázku písně, kterou sama složila (text i hudbu). A která by neměla pohoršit nikoho...

 

Vím, že po této zkušenosti jsi přijela do Říma, abys studovala na škole „Akademie Rosa“. Věřím, že tohle nebyla žádná náhoda... 

  • Opravdu to velmi dobře do sebe všechno zapadá. Jen On může dělat tak veliké věci v našich životech! V tom roce sestry právě akademii slavnostně otevíraly. Tím, že mě znaly a také si byly jisty mým pěveckým nadáním, zeptaly se mě, zda bych měla zájem o studium na této škole. A tak jsem tam začala chodit… Teď vám povím perličku: jednoho dne, místo toho, abych se dostavila na hodinu tance, jsem si spletla dveře a vešla jsem přímo k sestrám. A skutečně, nakonec jsem se rozhodla a v lednu 2009 jsem opravdu vstoupila k sestrám.

Bylo to tedy období rozlišování, zda chceš opravdu darovat svůj život Pánu. Jaké otázky tě provázely?

  • První fáze na duchovní cestě je právě ta, kde dívka poznává pravdivě sama sebe a usiluje o intimnější vztah s Bohem. Po celou tu dobu mě Pán doprovázel a vnášel světlo do mých rozhodnutí a dal mi sílu odpovědět s velkou kuráži mé „ano“, tak jak mě k tomu vyprovokovala svými slovy sestra Róza.

Mnozí tví spolužáci z akademie se tě snažili odradit a říkali ti, že to je nesmysl, že zahazuješ celý svůj život a mrháš svým talentem, svým překrásným hlasem…  Čekala tě úžasná kariéra, mohla jsi být velmi slavná. Ale ty ses ve svých dvaceti letech prostě rozhodla….

  • Musela jsem to zase být já, kdo to rozhodne! Řekla jsem: „Pane, tady jsem.“ (Věta, která se říká při obřadu vstupu do postulátu, noviciátu a také při skládání slibů. Inspirována Mariinou odpovědí při andělově zvěstování). A tak to bylo i v minulém roce, kdy jsem složila své první sliby. Pán mě volal tak intenzivně, že jsem mu prostě odpověděla své „ano“. Protože když tě Bůh osloví, člověk už nemá sílu se mu dlouho schovávat nebo mu vzdorovat. Nemůžeš už od něj utéct. Buď se plně odevzdáš a daruješ, nebo už nikdy nedosáhneš vnitřního pokoje.

V září roku 2010 jsi odletěla do Brazílie, kde máte noviciát, abys tam získávala zkušenosti v práci s dětmi, dokonce i s těmi z ulice. I v tomto případě se ti hudba a zpěv hodily?

  • Ano, a jak! Brazilská zkušenost byla pro mne velmi obohacující. Mohu jen říct, že to bylo jedno z nejkrásnějších období mého života: být v kontaktu s úplně jinou životní realitou, než na jakou jsme my všichni zvyklí, s dětmi a mladistvými, kteří řeší takové dramatické události, o kterých se nám ani nezdá…  Celkově jsem změnila svůj pohled na život. Bylo to mé druhé obrácení.

Zpívala jsi také v Brazílii?

  • Podílela jsem se na hudebním doprovodu mší svatých, to byl můj hlavní úkol. S dětmi jsem nachystala několik drobných vystoupení a nakonec se podařilo přenést muzikál „Odvaha milovat“ až do Brazílie.

Předpokládám, že na vystoupení se podílely místní děti.

  • Ano. Jen já jsem zůstala v hlavní roli jako tenkrát, protože mi sestra Róza přirostla k srdci. Podařilo se mi do něj zapojit mnoho dětí z farnosti a také z našeho sociálního centra, které vedeme jako kongregace. A tak se podařilo dostat na opravdové jeviště ty, kteří ho snad ani v životě neviděli, natož aby doufali, že se na něj někdy postaví. Mnozí totiž žijí na periferiích města.

Co sis odnesla z Brazílie jako největší zkušenost?

  • Radost. I když na mě někdy padla velká únava, ten jejich úsměv a sdílnost, to vás prostě zasáhne. Oni se dokážou podělit i o to, čeho se jim samotným nedostává. Přijdete k nim a oni vás pozvou na kávu. Jenže oni nic doma nemají, ale přesto vás chtějí pohostit! Je to nádherné. A když se to tak vezme, to jsou základy naší křesťanské víry.

Teď skládáš hudbu a texty k chvále Boží, je to tak?

  • Ano. Popravdě řečeno, až nedávno jsem zjistila, že mám i tento dar. Pán nás nepřestává nikdy překvapovat. Takže se nedivím, že mi ukázal svůj další dar. Do komponování písní vkládám celý můj vztah s Ním, vztah velkého přátelství, vztah s věrným partnerem, který je opravdu přítomný a vždy po mém boku. Tak o Něm zpívám v mých písních. Svědčím tím o nekonečné kráse a předávám dál radost, kterou mi On dává zakoušet skrze hudbu.

Kdybys měla jedním veršem vyjádřit svou víru, jak by to znělo?

  • Moji víru bych popsala tak jako v jedné mé písni. On je Bůh, který mi je nablízku, pořád přítomný v mém životě. Bez něj nejde nic dělat. Vše ztrácí hodnotu. On je středem našeho bytí.

A kdybys měla písní vyjádřit své povolání, jak bys to vyjádřila?

  • Stačí říct název onoho muzikálu: „Odvaha milovat“. Protože je potřeba mít odvahu a vybrat si tento styl  života – především v současném světě.  I papež František nám mladým lidem říká, že jsme si uvykli na chvilkové věci, ale že to chce kuráž zůstat věrní a pokračovat na cestě za Ním. Takže název mé písničky by byl „Odvaha milovat“. Ta dvě slova si ponesu v srdci navěky…

Kdo kromě Pána ti pomohl mít tuto odvahu? Tvá rodina? Kamarádi?

  • Především má rodina. Ta mě podporuje strašně moc, hlavně v těch nejtěžších chvílích. Poté samozřejmě má kongregace a má komunita, sestry mi jsou velmi blízko a to je pro mě velmi důležité! Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je zůstávat v otevřeném vztahu jak s rodinou, tak s komunitou. Toto je opravdu velmi důležité!

Děkuji ti, sestro Kristino, žes nám přinesla hudbu svého srdce až sem do studia…

***

 Píseň, kterou sama složila, překlad pod videem. Na webu http://www.paulinky.cz/clanky/Na-prknech-slavy-II-cast.html V příloze ke stažení pouze audio (jen s doprovedem klavíru).

 

1.  Z nebe a mého srdce mizí mraky a zanechávají tam vzpomínku, která zbyla na tu hroznou bouřku, jež převrátila mé nitro, když jsem se rozhodla změnit. Slunce k nepoznání v této zimní mlze, kráčím pouští, kterou vidím všude kolem sebe. Ty jsi má naděje, nedokázala bych už žít bez…

Ref.: Bez tvého hlasu, bez tvého dechu, bez tvého světla, bez tvé pomoci, bez tvého objetí, které mě přijímá, chrání, miluje...

2. Když se nyní procházím mými city, novými a skutečnými, a objevuji v tvém pohledu z očí do očí velkou bolest, jsi přítomen v utrpení, nedokázala bych už žít bez...

Ref.:

3. A když se den blíží ke konci, zastavím se a čekám, až opět začne svítání, které mi znovu řekne…

Ref.: Zde tvůj hlas, zde tvůj dech, zde tvé světlo, zde tvá pomoc, zde tvé objetí, které mě přijímá, chrání, miluje......v němž mě miluješ.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio