"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Vždyť já cestuji metrem s kardinálem!

21. 3. 2013 8:42

Pokud jste nečetli v Katolickém týdeníku.... rozhovor s jednou naší sestrou z Buenos Aires...

Argentinská sestra paulínka Maria Gabriela Flores exkluzivně pro KT zavzpomínala na svá setkání s Jorgem Mariem Bergogliem:

“Poprvé jsem se s ním osobně potkala v roce 2009. Přiblížila jsem se k němu, abych ho pozdravila. On mě tenkrát požádal: ´modli se za mě´. Byl velmi pokorný při jednání s lidmi, nesnažil se na sebe poutat pozornost,” vypráví řeholnice, která vstoupila do řádu v roce 2001 a spolu s dalšími třiačtyřiceti sestrami Paulínkami působí v Buenos Aires ve čtvrti Palermo. Dodává, že jí stále zní v uších tón hlasu kardinála Bergoglia: “Někdy mluvil tak jemně a potichu, že bylo třeba napínat uši, aby člověk slyšel, co říká. Všichni říkali, že je to proto, že má jen jednu plíci. Také vzpomínám na jeho podpis. Přišlo mi, že ho čím dál víc zmenšuje, až jednou nebude vidět vůbec.”

Řeholnice vzpomíná, jak jednou potkala kardinála Bergoglia v metru a v duchu ji napadlo: “vždyť já cestuji městskou hromadnou dopravou s kardinálem!”.

Jindy ho spatřila během křížové cesty, která se konala v ulicích Buenos Aires. “Kus cesty nesl kříž, ale ne tak aby se dával na obdiv, ale v tichosti, ztracený uprostřed davu běžných lidí.” Sestra zdůrazňuje, že v tom je ta jeho jednoduchost: být uprostřed lidí, být jedním z nich uprostřed města, na ulici v městské dopravě.

 “Naposledy jsem se s ním viděla v únoru 2012 během mše svaté, kterou sloužil při příležitosti završení lidových misií. Byl to právě on, kdo dal impulz, aby se v naší arcidiecézi pastorace otevřela všem lidem. Buenois Aires je veliké město a on proto stále opakoval, že nesmíme zůstat zavření v našich kostelích. Proto začal organizovat sloužení mší svatých na veřejnosti, tak, aby se mohli zapojit i kolemjdoucí. Mše a modlitby se konaly všude možně, dokonce i v supermarketech a obchodních centrech. Během této poslední mše, kdy jsem ho viděla, mě překvapilo, jak byl živý a zapálený pro věc. Opakovaně vyzýval, abychom neměli strach dávat svědectví na ulicích a v prostředí, kde se pohybujeme,” popisuje sestra.

A jak přijaly argentinské paulínky zvolení Jorge Maria Bergoglia papežem? “Jeho zvolení bylo pro nás velkým překvapením. Všichni jsme věděli, že je již pokročilého věku, a že se chystal vzdát své funkce arcibiskupa a vrátit se mezi spolubratry jezuity. Má první reakce byla, že je to světec. Máme svatého papeže. Hodně se za něj modlíme, protože ho čeká nelehký úkol.” Řeholnice uzavírá, že když krátce po svém zvolení papež František vyzýval lid, aby se za něj modlil, tak, jak to vždy dělával, modlily se sestry, aby mu Bůh dal potřebnou sílu. “Neočekáváme církev, která bude bezchybná, ale ta, která své chyby v pokoře přizná a bude se je snažit napravit. Očekáváme církev, která bude více lidská a přibližující se lidem.”

Dodatek o našich sestrách v Argentině:

Komunita čtyřiceti čtyř sester paulínek má v Argentině vlastní nakladatelství a také rozhlasovou stanici Radio Solidaridad. Řeholnice vysvětluje, že velký příliv Evropanů do Argentiny (ze Španělska, Itálie, Francie i dalších evropských států) z nich udělal hodně specifický stát v rámci celé Latinské Ameriky. Přesto se podle ní hodně liší život paulínek v Evropě a v Argentině: „Myslím si, že mezi paulínkami z Evropy a Latinské Ameriky jsou rozdíly, stejně tak jako v církvi. Zde je velmi přítomná chudoba. Rozhodnutí pomáhat chudým nepotřebuje teologický podtext. Je to konkrétní volba pro pomoc lidem, kteří žijí vedle nás. Rozdílnost souvisí také s odlišnou kulturou. „My jsme poznamenáni historií dobývání a utrpení. Také proto je zdejší církev více flexibilní a jednodušší. Neznepokojuje se detaily v liturgii, v opravování církevních norem atd., ale zaměřuje se hlavně na živou víru,“ uzavírá řeholnice.

Připravila KATEŘINA ŠŤASTNÁ se spolupráci s českými sestrami Paulínkami, překlad JUAN PROVECHO A KAREL PLECHL


 

Sdílet

Komentáře

Jiří Zajíc Díky za tohle svědectví.
K vážnému zamyšlení je v závěru vyslovená touha milých řeholnic, aby církev byla "více lidská a přibližující se lidem". Protože to je velmi vážné, když tohle dokonce vyslovují řádové sestry. Tedy že i ony cítí, že naše současná církev je málo lidská.
V dokumentech i vzletných kázáních se sice nazývá Matkou, ale skutečné její působení se tomu mnohdy nepodobá. To je jasné a ta skromná a upřímná prosba argentinských řeholnice o tom svědčí víc než cokoliv jiného.

růžetrnitá Jsem velmi vděčná za tohoto papeže. Byla bych ráda, kdyby i církev u nás byla více lidská. Jakmile člověk vypadne z toho středního proudu, který je aktivní ve farnosti, vypadne ze zájmu farnosti. Možná jednou za rok může přijít na svátost nemocných. Mám často dojem, že úřady, obřady, svátky, slavnosti, budovy, to vše je důležitější než lidé, hlavně staří nemocní a chudí. Není to škoda?

Neposeda Jen prosím ten výrok našich sester berte v kontextu jejich zkušenosti a argentinskou církví a vůbec kulturou Latinské Ameriky. Není to poprvé, co naše sestry ze zemí L.A., které nás v Praze navštíví, překvapují svým názorem na církev a zvl. na radikalitu života podle evangelia!

AndyMocuba Matka církev se emancipovala a je spíše Otcem. Takže více citu by prospělo (neříkám, že je církev bezcitná).
A radikalizace dle evangelia je přece náš ideál...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio