"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Životní partner, který nikdy nepodrží za ruku

Zamyšlení s. Anny několik dní před složením věčných slibů v Kongregaci Dcer sv. Pavla.

Životní partner, který nikdy nepodrží za ruku, nikdy neobejme kolem ramen, nikdy nepolíbí, nepřinese ráno šálek čaje přímo do postele… a přece jeho láska není méně skutečná. Naopak! Každá opravdová láska, která není pouze nasládlým kýčem z nekonečných telenovel, pramení v Něm a vede k Němu. Neprojevuje se výše zmíněnými láskyplnými gesty, a přece ve své bezbřehé fantazii každý den nalézá bezpočet způsobů, jak dát najevo svou pozornost, něhu, péči a neochvějnou věrnost. Ano, tipujete správně. Je to Bůh! Jeho stvořitelská fantazie si z nepochopitelných důvodů vybírá některé osoby, aby vsadily svůj život zcela na tuto lásku. A ty, které si vybírá, nejsou vůbec lepší, hezčí, silnější, schopnější, inteligentnější, zbožnější… zkrátka nejsou vůbec dokonalejší než ostatní. Vůbec ne! Ani oni sami nedokážou pochopit, proč Bůh povolal právě je. Aniž by se snažili pochopit nepochopitelné, touží prostě dát na jeho pozvání odpověď. A toto jsou věčné sliby. Definitivní „ano“ na Boží povolání: „Pojď za mnou!“ 

 

I když je toto „ano“ zcela osobní, není osamělým zvoláním jednotlivce směrem k Bohu. Chce být také odpovědí, z níž se raduje a z níž má užitek celé společenství církve, a proto se budu opravdu těšit, když při slavnosti mých věčných slibů nebudou chybět ani signální přátelé.

s. Anna FSP (annina)

Mým úkolem bylo rozeslat pozvánky i zde na signálech. Asi to nestihnu, takže rozesílám takto hromadně: https://www.signaly.cz/vecne-sliby-v-prazske-komunite


 

Sdílet

Komentáře

zdis Díky za svědectví, které sdílím. Když jsem skládala věčné sliby myslela jsem si, že už toho vím hodně o sobě, o spolusestrách i o Něm. První sliby jsem byla hrdá, jakou má Bůh prima nevěstu, věčné sliby jsem byla hrdá na Něj, jak je spolehlivý ženich. Ted´ po letech jsem hlavně vděčná, za Boží věrnost a naprostou nezištnost jeho lásky.

ViZ Strach před kněžskými sliby, strach ze samoty, který byl strachem ze sebe sama nikoli z Boha, strach který přemáhá jen... láska. Láska.
Pochybnosti o sobě samém trvají, jistota v Bohu roste. Ale ještě mě čeká odhadem maximálně 30 - 40 let ;-), pak už si snad budu jistější i sebou :-D.

Nelly15 Pěkné.:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio