Co jsme si zatrhla v papežově poselství ke dni modliteb za povolání k duchovnímu stavu.

Jsme od Boha milováni ještě „dříve“, než jsme začali existovat! Pohnut výlučně svou bezpodmínečnou láskou nás „stvořil z ničeho“ (srov. 2 Mak 7, 28), aby nás přivedl k plnému společenství se sebou samým.

Hluboká pravda naší existence je tedy obsažena v tomto překvapivém tajemství: každé stvoření, a především každá lidská osoba, je plodem Boží myšlenky a skutku jeho lásky, lásky nezměrné, věrné a věčné (srov. Jer 31, 3). Právě objev této skutečnosti je tím, co skutečně mění náš život v jeho podstatě.

V jedné proslulé pasáži svého díla Vyznání vyjadřuje sv. Augustin s velkou intenzitou svůj objev Boha – nekonečné krásy a nekonečné lásky. Boha, který mu byl stále blízko, ale kterému konečně otevřel svou mysl a své srdce, aby se jím nechal přetvořit: „Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak stará a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval. Ano, ty jsi byl uvnitř a já venku a tam jsem tě hledal a já šeredný vrhl jsem se na všechny tvé krásné tvory, jež jsi stvořil. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem nebyl s tebou. Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo, kdyby nebylo v tobě. Ty jsi volal, křičel, a přehlušil jsi mou hluchotu. Ty ses skvěl, zářil, a zahnal jsi mou slepotu. Tvá vůně mne zaujala, vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě. Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě. Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém míru.“ (X, 27. 38) Tímto obrazem se světec z Hippo snaží popsat nevyjádřitelné setkání s Bohem, s jeho láskou, která přetváří celou existenci.

Drazí bratři a sestry, právě této lásce máme otevřít své životy, dokonalé lásce Otce (srov. Mt5, 48), ke které nás volá Ježíš Kristus každý den! Vysoká míra křesťanského života spočívá v tomto: milovat „jako Bůh“. Jedná se o lásku, která se projevuje v úplném, věrném a plodném darování sebe sama. Představenou kláštera v Segovii, která se ve své době potýkala s bolestí kvůli dramatické situaci vyloučení, sv. Jan od Kříže vyzýval, aby jednala podle Božího vzoru: „Nemysli na nic jiného než na to, že všechno je v Božím plánu; a kde není láska, zasévej lásku, a lásku sklidíš“ (Dopisy,26).

V této úrodné půdě, v otevřenosti vůči Boží lásce se jako plod této lásky rodí a rostou všechna povolání. A čerpáme-li z těchto pramenů: z modlitby, z vytrvalého přijímání Božího Slova a svátostí a mimořádným způsobem z eucharistie, je pro nás možné žít lásku k bližnímu, ve které se učíme odhalovat tvář Krista, našeho Pána (srov. Mt 25, 31-46). Pro vyjádření tohoto nerozlučitelného pouta, jež spojuje tyto „dvě lásky“ – lásku k Bohu a lásku k bližnímu – vyvěrající z téhož Božího zdroje a k němu nasměrované, používá papež sv. Řehoř Veliký příklad rostliny: „Do půdy našeho srdce (Bůh) nejdříve zasadil kořen lásky k němu a z něho se pak jako koruna rozvinula láska k bratřím“ (Moralium Libri, sive espositio in Librum B. Job, Lib. VII, cap. 24, 28; PL 75, 780 D).

Slovo, modlitba a eucharistie jsou vzácným pokladem pro pochopení krásy života naplno vydaného pro Boží království.


Celé posleství lze najít třeba zde: http://www.paulinky.cz/clanky/Tyden-modliteb-za-povolani-1.html

 

A nyní jeden postřeh: Nejprve jsem si myslela, že dotyčný prodává ony knihy, protože má čtečku a už se bude modlit z ní nebo z mobilu. Jenže pak jsem si všimla oné poznámky "téměř nepoužité". A v tu chvíli mi onoho nadšeného člověka, který si nakoupil tohle všechno a přitom to ani skoro nepoužil, začalo být líto...