Před týdnem zbýval jediný den do začátku Bible24. Chyběli poslední čtenáři a zbývalo ještě pár neujasněných věcí a tak vedle těšení panovaly i obavy, jak to dopadne a zda vůbec někdo bude mít zájem. Byla jsem vlastně jediná z pražského organizačního týmu, kdo měl aspoň představu, jak by tomu mohlo být. Ostatní mi museli věřit a doufám, že především věřili Boží režii, protože šlo o jeho dílo, o jeho Slovo! O tom, jaké to bylo, svědčí několik vybraných ohlasů, které nám v následujících dnech dorazily:

Bylo fajn, že se člověk na četbu mohl doma připravit a nad daným úryvkem se více zamyslet, promeditovat si ho. Možnost slyšet delší úsek evangelia byl skvělý v tom, že člověk mohl najednou objevit více souvislostí, protože sám si doma najednou tak velký úsek Písma nepřečte. (Štěpánka Z.)

Nechat znít Boží Slovo prostorem. Čtení Slova mne jaksi naplňuje, čtu je velice rád nahlas a jsem vděčný za příležitost. Tuším, že v tomto směru bych měl působit. Byl to nezapomenutelný prožitek. Akustika byla mimořádná a prostředí velice důstojné. Takových akcí bych uvítal více. Podle mne to má smysl, aby na různých místech znělo Slovo prostorem, do okolí. Jsem přesvědčený, že to může přinášet požehnání lidem v takovém okolí žijícím. (Zdeněk B.)

Obrovská slaná vlna zakryla barevné vitráže, podlaha se prudce rozhoupala. Držím se pevně ambonu, ale rozplynul se a v rukách se mi objevilo veslo. Z dálky doléhal utichající gregoriánský chorál. Trojlodní cihlová bazilika sv. Ludmily zmizela. Do tváře mě prudce udeřila tmavá slaná vlna. „Pane, jsi-li to Ty, poruč, ať přijdu k Tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Hluboké moře se rozbouřilo a ukazovalo svou sílu. Nepokojná bouře řádila, vlny povážlivě smýkaly loďkou života. Vítr se opřel do masivních valů vody. „Pane, zachraň mně!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Odpusť mi, Pane! Rudý koberec se vine mezi lavicemi a kontury kostela se postupně zaostřují. Pod nohama mám dlažbu. Vracím se na své místo určené pro dobrovolníky, kteří čtou na akci Bibli24. Děkuji Ti, Pane, za Tvé Slovo! (Maja M.)

Možnost předčítat z Písma znamená mimořádnou čest. Vždyť při bohoslužbě za každým čtením dodáváme větu: „Slyšeli jsme slovo Boží.“ Když se u ambonu střídali lektoři, mohli jsme si uvědomit, že toto Boží slovo je tu opravdu pro každého. Právě na mne připadl úryvek z Listu Efesanům, ve kterém apoštol poukazuje na univerzalitu církve. Obec věřících se představuje jako společenství otevřené Židům i pohanům. Stejně tak Písmo může promlouvat k lidem všech národů, všech věkových kategorií, všech povolání. Vážím si příležitosti k četbě i k naslouchání. (Štěpán H.)

Akce Bible24 jsem se zúčastnila poprvé, v předchozích letech jsem o její existenci nevěděla. Sama ani nejsem pokřtěna u žádné církve, takže návštěvy kostelů pro mě jsou docela výjimečné. V sobotu dopoledne byla ve Sv. Ludmile velmi výjimečná atmosféra a bylo sympatické, že např. v naší čtecí skupince se sešli zástupci různých generací a na první pohled i různorodí lidé v jiných ohledech. Samotné čtení probíhalo v příjemné atmosféře, takže jsem vůbec nebyla nervózní, i když jsem se asi 2x přeřekla. Doufám, že se Bible24 nekonala naposledy. (Kateřina R.)

Na webu www.bible24.unas.cz jsou další svědectví, fotografie a také filmový dokument, který jsme během četby natáčeli.

BIBLE24 v roce 2012 bude... KDE?!