V putování dobou postní se již pomalu blížíme k 3. neděli postní a možná, že se i někomu stalo, že zapomněl na ona slova vyřčená při udělování popelce „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“. Křížek na čele se tak snadno smyje, na mnohá předsevzetí se velmi rychle zapomene. Proto vás dnes chceme seznámit s jednou ze stěžejních myšlenek našeho zakladatele, která může být pro dobu postní (ale nejen pro ni) dobrým ukazatelem, jak se neztrácet v různých předsevzetích, ale jak zcela konkrétně a pevně nasměrovat svůj život podle evangelia.

Když se chceme vyvarovat hříchu, není dobrou taktikou chtít ovládnout jen jazyk, nebo jen skutky; je nutné ovládnout naše myšlenky. Hřích totiž závisí především na našem smýšlení. Na něm záleží i zásluhy. To, o čem se přemýšlí a jak se smýšlí, se dříve nebo později stane skutkem. Ten, kdo zasévá dobré zrno, sklidí obilí; ale ten, kdo zasévá kopřivy, sklidí zase jen kopřivy. Semenem skutků jsou myšlenky. Když se mysl a fantazie „zasekne“ na nějaký čas nad špatnými myšlenkami, jsou srdce i smysly vzrušeny a hned říkáme, že jsme pokoušeni. Ale jsme to my sami, kdo se pokoušíme tím, že jsme se zastavili u těch myšlenek, přeludů a obrazů… (Dnes můžeme doplnit u určitých webových stránek, v internetových diskuzích beze smyslu a plných egoismu, hloupých programů v TV a bulvárních zprávách ze života, který se nás netýká.)

Myšlenky jsou potom tak mocné, že „pracují“ v srdci a ve všech citech skutečně silným způsobem a někdy se zdá, že není možné už více jim odporovat, že se nemohou už déle vyhánět a že se už nedá bojovat s jistými vášněmi a nepodléhat jistým pokušením. Ale jestliže se naopak naše mysl obrátí jiným směrem, jestliže se věnuje dobrému studiu, četbě, pozitivnímu smýšlení, … pak moc pokušení slábne.

Nebojme si přiznat, že to jsme často my, kdo nás pokoušíme. Když si všimneme těchto našich pádů nebo silných pokušení, zpytujme sami sebe: Jaké jsou moje myšlenky? Co je v mé paměti, v mé fantazii? Usměrňovat mysl je jako řídit kormidlo lodi. Jestliže je kormidlo ztraceno, co se stane? Kterým směrem popluje loď? Proto se tedy snažme usměrňovat sebe s rozhodností: odhodit špatné myšlenky a nahradit je myšlenkami svatými! Mocná idea vyžene všechny ostatní myšlenky. Kolik svatých si zvolilo vysoký mravní ideál, program, který určoval jejich život! Tomu se naplno věnovali, tam směřovali všechny svoje myšlenky, touhy, energie, činnosti, síly, slova, skutky, oběti.

Kdo se pustí do meditace Ježíšovy pokory, i když ví, že má sklon k pýše; kdo uvažuje o Ježíšově laskavosti, ačkoli sám je prchlivý; kdo uvažuje o umučení Spasitele, o jeho vnitřních i vnějších utrpeních, jak by se necítil veden k umrtvování sebe sama, k sebezapírání a dokonce také k volbě pokání?!

Máme my v mysli „vůdčí program“? Máme pevný cíl, nebo jdeme tak trochu náhodně a děláme trochu jednu věc a pak jinou bez toho, abychom věděli, kam prakticky vede naše životní cesta? Existují mnozí lidé, kteří mají rozum, ale zdá se jako by ho neužívali. Máme my v mysli svaté myšlenky? Zaměřujeme se na ideál, který je hoden křesťana?

Stručně shrnuto:

  • Myšlenka vede ke skutku.
  • Silná myšlenka vyhání jiné. Když je to zlá myšlenka a jsme jí posedlí, ztratí se také víra, nevidí se nic a to, co se dříve zdálo špatné, zdá se být dobrým a skoro povinností.
  • Je třeba upevnit v nás vysoký mravní ideál, vůdčí princip, ideje, které nás povedou.

Zpracováno podle meditace bl. Jakuba  Alberiona z roku 1953

(za překlad děkujeme signálnici M. Bedačové).

 

Jaký jiný ideál by to měl být než samotný Ježíš Kristus, jeho život, jenž je zároveň jeho učením?! Každý den, každou neděli je nám předestřeno evangelium, tomu věřme a jím se dejme vést. Opravdově mu naslouchejme a učiňme si z něj „kormidlo svého života“. V této době postní se tak můžeme připojit ke katechumenům, kteří byli na počátku své cesty – jež bude ukončena křtem o vigilii Zmrtvýchvstání – označeni křížem Ježíše Krista ukřižovaného (tak jako my na Popeleční středu) a je jim dáno za úkol: „Učte se jej znát a následovat, a jeho láska bude vaší silou.“

Vaše spolupoutnice paulínky