O žalm méně, o rok více

Následující žalmy mně dovedly k překročení hranice 100 žalmů, který mne dělí ode dne, kdy před církví vyznám to, co sám „Pán v mém srdci zasadil“. Už sis asi všiml/a, že si ráda hraji s čísly a daty. Od stovky tedy odečítám jedničku, abych ji přičetla k třicet trojce. Páni!!! Poprvé budu „starší“ než můj Vyvolený J Jenže co je jeden rok vzhledem k Věčnosti, kterou s Ním míním prožít!

V uplynulém týdnu jsme společně meditovaly nad některými články z našich Konstitucí a pak jako novicky FSP a PDDM prožily rekolekce na téma povolání u sv. Pavla a pojetí evangelijních slibů v optice našeho zakladatele bl. Jakuba Alberiona. V závěru jsme si dovolila předložit alespoň něco málo z toho, co jsem si zapsala do „deníčku“ a co může být inspirativní i pro NONnovicky sv. Pavla. Aspoň mi to tak přijde – naschvál, komu se srdce rozbuší a komu ne?!

Díky všem, kdo na nás v modlitbě vzpomněli. Myslím, že nejen pro mě to setkání bylo pokojné, radostné, v sesterském společenství a především Pán byl přítomen a promlouval.
V modlitbě prosím ještě vytrvejte, v 2. půlce tohoto týdne budeme psát žádost o připuštění ke slibům. Nikdy jsem nic takového nedělala! Smí se opisovat? Modlete se… (ať i té mé italštině porozumí).


Z žalmů 42 - 50

 

42. Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. … Modlím se k Bohu života mého.

43. Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému. … Proč se tak trpce rmoutíš, má duše? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

44. Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.

45. Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.

46. Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.

47. Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!

48. Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně.

49. Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. … Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!

50. Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.

51.  Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. … Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.

 

 

Jeden z narozeninových dárků - odkaz na naše charisma:  Narodila ses z eucharistie - Já jsem s tebou - Neboj se.
(a to Karina ani neví, že má víra se skutečně zrodila před eucharistií)

Podle Konstitucí Dcer sv. Pavla
(tak jak jsem je vztáhla na sebe; z článků č. 5, 6, 7, 8, 12, 34, 41, 50, 57, 69):

Odpovídám na Otcovu lásku totálním odevzdáním sebe samé. Vyznávám, že Bůh je Pánem nade vším a usilujíc v životě a v apoštolátu jen a vždy o slávu Boží a pokoj lidem, kráčím vstříc plnosti lásky.
Skrze působení Ducha svatého mne Mistr přetváří k svému tajemství smrti a vzkříšení, až budu smět říci: „Už nežiji já, žije ve mně Kristus.“
Skrze život v pravdě a umírání hříchu, připodobňuji celé mé bytí jeho životu, abych tak rostla v něm a s ním se stávala cestou, pravdou a životem pro mé bratry.
V eucharistii se sjednocuji s Mistrem, abych s ním byla Otci obětována a stávala se lámaným chlebem pro životu druhých.
Pro evangelium dávám čas, síly i samotný život.
V míře, v jaké je má náležení Kristu radikální, se stává i komunita apoštolskou.
Zcela a svobodně odevzdávám svůj život do Otcových rukou, abych mohla hlásat nesmírné bohatství Boží milosti v jeho dobrotě. 
Kontemplace Mistrova ponížení mne uschopňuje odstoupit od osobního názoru, akceptovat limity mé i druhých.
Přítomnost Ducha ve mně mi dává intimněji zakoušet Kristovu synovskou poslušnost a uschopňuje mne odpovídat každý den: „Hle, přicházím konat tvou vůli.“
Duch, který se ve mně modlí a působí, mne přetváří ke Kristu, Mistrovi, Cestě, Pravdě a Životu, dává mi růst v moudrosti a milosti a vede mne k poznání Otce v tajemství trojičního společenství. 
V Kristu se obracím k Otci s prostou a vitální modlitbou, která zahrnuje celou mou osobu a obnovuje ve mně závazek směřovat ke svatosti. 
V míře, v jaké žije Kristus ve mně, „se život přetváří v modlitbu a modlitba dává život“.