"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

K nebeským narozeninám "mého" bl. Jakuba Alberiona

K nebeským narozeninám mého zakladatele bl. Jakuba Alberiona

Dnes si celá Paulínská rodina připomíná den narozenin pro nebe našeho zakladatele bl. Jakuba Alberiona. Protože vnímám jeho přímluvu a skrze jeho spisy a slova pomalu vrůstám do paulínské spirituality a apoštolátu, ráda bych mu něco darovala…

Začala jsem překládat Abundantes Divitiae gratiae suae“ (1953), drobnou knížečku, ve které na žádost svých spolubratří shrnul inspirace, počátky a první kroky Paulínské rodiny. Název jeho vzpomínek, které píše ve 3. osobě (jako by se ani nejednalo o něho) odkazuje na Listu Efesanům (7,2): „Nesmírné bohatství jeho milosti“. Tak stručně vystihuje počátky i následující cestu Paulínské rodiny – vše byla milost Boží.

Těch několik stránek, kde shrnul alespoň některé z milostí, jež doprovázely zakládání a růst Paulínské rodiny je náročných na čtení, ale úžasných silou Boží přítomnosti.
Překlad mi jde moc pomalu… (snad až budu v ČR, tak to půjde rychleji:-). Proto dnes jen několik útržků ze zmiňovaných pamětí. V závorkách to, co usnadňuje pochopení pro toho, kdo nezná kontext.

První milosti: Povolání a zvláštní poslání
13. Noc, která oddělila minulé století od tohoto (19. a 20. století), byla rozhodující pro zvláštní poslání a mimořádného ducha, v němž se měl zrodit a být žit budoucí apoštolát (charisma Paulínské rodiny). Po slavnostní půlnoční mši v Dómu (v Albě) byla adorace vystavené Nejsvětější Svátosti. Studenti filozofie i teologie dostali volnost zdržet se tak dlouho, jak si přáli.
14. Krátce předtím proběhl kongres - první, kterého se zúčastnil; správně pochopil poklidnou, ale hlubokou a přesvědčivou promluvu Toniola (známý sociolog a katolický myslitel). Četl výzvu Lva XIII. k modlitbě za počínající století. Oba hovořili o potřebách církve, o nových prostředcích zla, o nutnosti postavit proti tisku jiný tisk, proti organizaci jinou organizaci, o nezbytném proniknutí evangelia mezi lid, o sociálních otázkách…
15. Ze svaté hostie vycházelo zvláštní světlo – hlubší pochopení Ježíšova pozvání: ‚Pojďte ke mně všichni…‘. Zdálo se mu, že porozuměl srdci velkého papeže, výzvám církve i pravému poslání kněze. Zdálo se mu jasné to, co říkal Toniolo o povinnosti být apoštoly dneška za pomoci prostředků, které zneužívá protivník. Cítil se hluboce povinen připravit se na to, aby vykonal něco pro Pána a pro lidi nového století, ve kterém bude žít.
16. Byl si jasně vědom své nedostatečnosti, ale zároveň vnímal ‚Já jsem s vámi až do konce světa‘ v Eucharistii; a že od Ježíše v hostii může dostat světlo, pokrm, útěchu a vítězství nad zlem.
17. Putoval v myšlenkách do budoucna a zdálo se mu, že v novém století musí velké duše pocítit to, co cítil on; a že spojí-li se v organizaci, bude se moci uskutečnit to, co Toniolo tak často opakoval: ‚Spojte se, jestli vás nepřítel najde osamělé, zničí vás jednoho po druhém.‘
18. Měl už důvěru u spolužáků kleriků; on s nimi, oni s ním, všichni čerpajíc od svatostánku.
19. (Jeho) modlitba po slavné mši trvala čtyři hodiny: aby se nové století zrodilo v eucharistickém Kristu; aby noví apoštolové uzdravili zákony, školství, literaturu, tisk, zvyky; aby církev dostala novou misionářskou sílu; aby byly správně používány nové prostředky apoštolátu; aby společnost přijala velké učení encyklik Lva XIII., které bohoslovcům vyložil kanovník Chiesa (duchovní vůdce Alberiona), zvláště to, co se týkalo společenských otázek a svobody církve.
20. Eucharistie, evangelium, papež, nové století, nové myšlenky hraběte Paganuzziho (advokát, prezident Kongresového díla) o církvi, potřeba nového zástupu apoštolů, to vše se mu zarývalo do mysli i do srdce a ovládalo pak nadále myšlenky, modlitbu, práci na sobě samém i touhy. Cítil se povinen sloužit církvi, lidem nového století a spolupracovat s ostatními, sdružit se.

… to se stalo na přelomu let 1900/1901.

Po letech příprav, studia, práce v pastoraci a modliteb zakládá jednotlivé větve Paulínské rodiny:

1914 Společnost svatého Pavla (řeholní kongregace)

1915 Dcery svatého Pavla (řeholní kongregace)

1917 Sdružení paulínských spolupracovníků (laici)

1924 Učednice Božského Mistra (řeholní kongregace)

1938 Sestry Ježíše, Dobrého pastýře (řeholní kongregace)

1959 Sestry Marie, královny apoštolů (řeholní kongregace)

1960 Institut sv. Gabriela archanděla (mužský sekulární institut)

1960 Institut Zvěstování (ženský sekulární institut)

1960 Institut Krista kněze (pro biskupy a kněze)

1960 Institut Svaté rodiny (pro křesťanské rodiny)

… strom Paulínské rodiny zapustil kořeny nejen v Itálii a Evropě, ale již od 30. let i za oceánem… ať už mezi zapadlými domky italského venkova a nebo mezi obyvateli Brazílie, Súdánu či Vietnamu – platilo a stále platí: Šíření Písma svatého musí být první a nejdůležitější náplní našeho apoštolátu.

Takto vybízel a povzbuzoval své „syny a dcery“:
„V evangeliu je obsaženo celé křesťanské náboženství. Církev má své základy v evangeliu a život církve je evangelium v praxi. Apoštolové a svatí otcové svědčili o evangeliu, učenci a teologové jej hájili a vykládali; kněží káží evangelium. Dobrý tisk čerpá svoji sílu z evangelia. Je to nejrychlejší způsob, jak dostat evangelium do srdcí rodin, do společenského a politického života. - Budete šířit slovo Boží tiskem, dávejte jej stejným srdcem, jako měl náš Mistr Ježíš, když jej kázal; s horlivostí, která poháněla svatého Pavla, s milostí a pokorou, díky níž se Maria stala matkou vtěleného Slova. Neobchodujte, ale dávejte ducha; ne světskou píli, ale nekonečnou snahu o spásu duší; ne platy, ale věčné poklady. … Ať jsou vámi vydané knihy pastorací, ať jsou takové, jako by je napsal svatý Pavel, kdyby žil dnes. Tak jste byli posláni: ‘jako Otec poslal mne’.“

Dnes je Paulínská rodina přítomna na pěti kontinentech ve více než sedmdesáti zemích.

 

 

 

Když bylo v roce 1960 Donu Alberionovi 76 let, povolal ze světa všechny, kteří s ním prožívali začátky. Zavolal je na měsíc duchovních cvičení. Měl to být měsíc rozjímání a modlitby, připomenutí Božích zásahů a vděčnosti za všechno, co Bůh učinil. V tomto měsíci si bl. Alberione nejvýrazněji uvědomil, že byl vyvoleným a předem určeným nástrojem v Božích rukou. S pokorou se zařadil do linie biblických proroků, která vrcholí v Kristu, a která z Krista opět vychází a pokračuje skrze nové proroky. Slova dona Alberiona mají velký význam: „Boží ruka nade mnou, od roku 1900 do roku 1960. Vůle Pána se splnila i přes ubohost toho, kdo byl její nehodným a neschopným nástrojem…“ (z jeho promluvy během těchto duchovních cvičení, duben 1960).
Od té chvíle don Alberione cítil, že se jeho život chýlí ke konci. Jeho špatný zdravotní stav byl příležitostí k ještě užšímu sjednocení s Bohem. Trávil mnoho hodin na modlitbách, zpovídal se každý večer, cítil potřebu stále radikálněji se očišťovat a připravovat se na setkání tváří v tvář s nekonečně Svatým. Tak v pokoře a utrpení očekával okamžik, kdy se v nebi připojí k synům a dcerám, kteří jej předešli.

Zemřel 26. listopadu 1971 krátce po tom, co ho osobně navštívil papež Pavel VI. Poslední slova, která vyslovil, byla: „Umírám…Ráj!“ a ještě: „Modlím se za všechny.“

27. dubna 2003 byl prohlášen za blahoslaveného.
Jeho liturgická památka se slaví 26. listopadu. Právě v tuto chvíli zveřejnění na blogu začíná mše svatá v Bazilice sv. Pavla za hradbami za přítomnosti členů celé Paulínské rodiny.

První hlas: Nyní, když jsou u kormidla jeho děti, může se don Alberione

uchýlit do stínu. Řekl:

Hlas Alberiona: Je ještě jedna věc, kterou mohu vykonat – modlit se za vás. Já prosím za ně - za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.
(text modlitby srovnej s Kristovou velekněžskou modlitbou v Janově evangeliu 17, 9.11)

Když jsem na internetu hledala video ze života bl. Alberiona, našla jsem mimo jiné i svědectví o jeho přímluvě (více na http://raeblog.blogspot.com – ale je to v americkém stylu).
Už jsme slyšely od našeho postulátora o tomto „zázraku“, když jsme vyzvídaly, zda se neblíží jeho svatořečení (u jeho hrobu bylo totiž v posledních týdnech poměrně „rušno“: viděly jsme různé lidi z Vatikánu, fotografy, notáře,… a teď je dokonce nově upravena jeho posmrtná tělesná schránka).
Jedná se o případ dítěte, kterému lékaři nedávali žádnou šanci na život pro poškození mozku, s kterým se narodilo. Miminko bylo dokonce umístěno do Dětského hospice, aby zde strávilo poslední dny života a rodiče už podepsali dokumenty, že souhlasí s darováním jeho orgánů pro další děti. Někdo jeho rodičům – patří do rodiny Paulínských spolupracovníků - poradil, aby prosili o přímluvu bl. Jakuba Alberiona. Společně s dalšími laiky a řeholníky se tedy modlili. Syn se zcela nevysvětlitelně (pro lékaře) uzdravil.
Nyní tedy probíhají patřičná šetření, která mají doložit „zázrak“ i před těmi, kteří na zázraky nevěří.

My se poslední dobou (jako novicky to potřebujeme:-)) na jeho přímluvu modlíme také docela často…

Modlitba na přímluvu bl. Jakuba Alberiona

Pane, oslav ve své církvi blahoslaveného Jakuba Alberiona. Ať je pro nás příkladem a přímluvcem na cestě našeho posvěcování a apoštolátu. Otevři cesty evangelizaci, aby se přítomnost Ježíše Mistra, Cesty, Pravdy a Života, šířila do světa skrze Marii, Matku a Královnu apoštolů.

Uděl mi milost, o kterou tě žádám …

Otče náš…, Zdrávas Maria…, Sláva Otci…

Ježíši Mistře, cesto, Pravdo a Živote, smiluj se nad námi.

Maria, Královno apoštolů, oroduj za nás.

Svatý Pavle, oroduj za nás.

Ode všeho hříchu, vysvoboď nás, Pane.

Blahoslavený Alberione,

ty, jehož jsem nikdy osobně nepotkala, ale tolik o tobě slýchám,

s tvou moudrostí, prozíravostí, odvahou a vytrvalostí, poslušností i zdravou tvrdohlavostí, s tvou pokorou i uváženou přísností se setkávám každý den ve slovech a spisech, které jsi nám zanechal.

Děkuji ti, že jsi přijal od Boha povolání k založení Paulínské rodiny,

že jsi vytrval v nesnázích a že jsi své rodině dal dobré základy i příklad,

že se za nás neustále přimlouváš.

Děkuji ti, že máš se mnou trpělivost a prosím tě, přehoď i přese mne tvůj prorocký plášť,

ať všude tam, kam mne Pán povolá, mohu činit vše k Boží slávě a dobru lidí.

Amen.

Sdílet

Komentáře

annina Dík za ten medailonek o Alberionovi. Já jsem si taky říkala, že by to něco chtělo na Signálech a hele... :-)

Neposeda Byli/y i jiní/é, kteří/é na to čekali/y :-)))

Kepy A že je to čekání něco stálo, že?:-)... ale myslím, že to "stání" stálo za to:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio