Novicky v akci aneb nejen ve školních lavicích  

 

Pokračuji v napravování dloužků… Minulý pátek nám skončil školní rok na USMI (kdo ví, co znamená v češtině zkratka KVPŽŘ, tak to je přesně to samé v Itálii:-)

Zní to dobře, když přátelům řeknu, že studuji v Římě na USMI, ale ve skutečnosti nejde o žádnou univerzitu, ale „jen“ o jakýsi dvouletý kurz pro novicky z různých kongregací, v Římě a jeho okolí přítomných. Karina před dvěma lety absolvovala i nějaké přednášky pro postulantky – já tenkrát zkoušela machrovat na Lateránské papežské univerzitě (a byla jsem ráda, že jsem nakonec dotáhla alespoň dvě předměty ke zkoušce, přičemž si z toho samozřejmě nepamatuji vše, neboť má italština byla všelijaká – byly to tedy více zkoušky víry a sebezáporu z mé strany a ze strany profesorů zkoušky milosrdenství a intuice).

 

Tedy řeklo by se „vyšší dívčí noviciátní“, ale ono to zas tak blbé není. Vlastně naopak. Nedozvídám se sice tolik nové pravdy z teologických disciplín, liturgiky, biblistiky, filozofie, antropologie, nebo psychologie čí religionistiky, ale způsob, jakým jsou podávány, jak je kladen akcent nejen na znalost, ale praktičnost pro tu, která se připravuje na zasvěcený život, to je velký klad, který na jiné škole nenajdete. A pak je tu svědectví některých z přednášejících (jsou mezi nimi profesoři jiných univerzit – ať už muži nebo ženy, sestry nebo ženy laičky).  Co bylo pro mne opravdu nejvíc přínosné, byla série lekcí o povolání: k životu, k životu s Bohem a k následování Krista (tak se nám líbila přednášející s. Lucia OSU, že ji maestra oslovila, aby nám v červnu dala soukromou školu o slibech – až to bude za rok přednášet pro všechny, my budeme na praxi) a pak také nahlédnutí do kanonického práva (přednášel to jeden kněz barnabita, který je v Itálii zodpovědný za všechny právnické věci mezi kongregacemi a státem). Samozřejmě bych mohla pokračovat… i tak máme teď za úkol projít všechny zápisky a skripta a společně se podělit v naší noviciátní skupince navzájem.

 

Naše „studium“ však mělo ještě jiný rozměr – zážitek univerzality církve. Ve čtyřech třídách se sešly zástupkyně skoro celého světa. Italky a vůbec Evropanky byly v menšině! Nejen, že jsme poznaly jiné kultury, ale také jsme se vzájemně (po jistém ostychu) vyptávaly na to, jak kdo vznikl, co dělají, jak se modlí, zda mají povolání, jak probíhá noviciát… Výsledkem toho všeho: jsem ráda u paulínek (Hospodine, tys věděl dobře, proč mne takovou, jaká jsem a co je v mých možnostech, neposlal jinam)!

 

V následujícím fotoalbu najdete jen pár momentů z minulého měsíce. Ne vždy se dalo fotit, ne vždy jsem měla foťák, ne vždy jsem chtěla stát stranou a být jen fotografem.

 

Na ochutnávku jedna fotéčka hned teď: předposlední den školy a lekce „psychologie“ s filmem Barva svobody o Nelsonu Mandelovi. Kdybyste se ptali, která je naše profesorka, tak je to ta mladá pěkná uprostřed. Je to jedna z mnoha „odrůd“ benediktýnek. (Na fotce jsem i já, budiž to tedy vysvětlením, proč je taková rozmazaná – ne každá novicka má povolání k focení:-)))

 

 

 

 

Dále zde