Z Andrejčina deníčku

Civilizace lásky…

... to byl název 6. evropského dne univerzit, letos na téma „Evropa a Amerika společně budují civilizaci lásky“. Na setkání se pokaždé zdůrazní vztah mezi Evropou a některým z kontinentů. Před dvěma lety to byla Evropa a Afrika, loni Evropa a Asie a letos Evropa a Amerika.

Než vám popíšu, jak to asi tak probíhá, musím se svěřit s velkou radostí. Signály opravdu spojují lidi – jak to všude po Itálii s pýchou vykládám. O existenci Ctihodné a Ignatia jsem neměla dlouho potuchy, pak jednou Ctihodná alias Kristýna zareagovala na můj příspěvek. Odpověděla jsem, ale tím to skončilo (pokud se pletu, Kristýno, oprav mne). Až v týdnu před setkáním s papežem jsem dostala stručnou otázku, kde v Římě bydlím, že možná budu mít návštěvu…!!! A pak stačilo vyměnit pár signálových mailíků a posléze smsek a česká výprava se rozrostla o jednoho člena!

Druhou radostí mi bylo, když jsem se u svého PC připojila k modlitbě Anděl Páně, kterou se oni dva modlili v paulánském klášteře v centru Říma a která byla určena posluchačům Proglasu v ČR (občas i v jiných dnech se takto připojuji „live“) – ten týden jsme se zrovna v noviciátě modlily za rádio. Krásný příklad, jak média mohou šířit dobro. Tentokrát nejen rádio, ale i internet a satelitní přenos, který doma sledovala na NOE i moje mamka!

Ale teď zpět k setkání univerzitních studentů s papežem: jak probíhá celé setkání, to nevím. Viděla jsem program a byl docela náročný – přednášky a diskuze spjaté s tématem. Letos, tak jako před dvěma lety, jsem se zúčastnila až závěrečné části a to modlitby růžence v sobotní podvečer. Na této mariánské vigilii je zvláštní to, že se k modlitbě papeže a studentů přítomných ve Vatikánu připojí  díky satelitnímu přenosu vysokoškoláci z dalších zemí. Letos to bylo těchto pět evropských měst: italská Neapol, španělské Toledo, francouzský Avignon, rumunská Bukurešť a běloruský Minsk. (Už nevím v jakém roce, ale jednou byl i přenos ze Salvátora v Praze.) Americký kontinent zastupovali studenti z brazilské Aparecidy, ekvádorské Loja, kubánské Havany, Mexica City a Washingtonu. Celkem se tak prý modlilo asi 40 000 studentů.

Bylo zajímavé porovnat hojnou a živou účast Latinské Ameriky a „postarší a méně reagující“ studenty z USA. Zvláštní pocit jsem měla z přenosu z Kuby a slzy v očích vyvolal pohled na běloruské studenty - těm také patřil nejdelší potlesk v aule Pavla VI. (Naše Paula samozřejmě uvítala závěry z Bukarešti a hned ukazovala na sochu Panny Marie, u  které se často modlila, jen ji zarmoutila, že nezahlédla sestry ze své komunity – slíbily ji zamávat.)První část, ještě bez přítomnosti papeže, byla zahájena přineseném kříže (fotky a konkrétní popisky k jednotlivým záběrům najdete ve fotogalerii) a příchodem zástupců z výše uvedených zemí, kteří krom vlajek na pódium donesli i hořící svíce. Každou delegaci střídal vstup do katedrály, kostela či univerzitní auly v tom kterém místě. Oni viděli nás a my je a také se viděli mezi sebou navzájem!

Pak začal blok svědectví, četby úryvků z encykliky Spe salvi a písní, každý vstup byl zakončen modlitbou biskupa příslušné země.Ze svědectví silně zaznívalo, že skoro každý, kdo přišel do univerzitního prostředí, musel si znovu najít svou cestu k víře, nebo minimálně si najít nový vztah (bez zázemí rodiny apod.) ke Kristu, leckdo bojoval sám se sebou, aby nezapřel víru či se nenechal zlákat „světem svobody“ a že se během studií, díky dalším věřícím přátelům, podařilo upevnit vztah ve víře a naopak v něm ještě vyrůst a stát se Kristovými svědky: budovat civilizaci lásky i v univerzitním prostředí.Ve svědectvích se mluvilo i o naději, tak jak na ni poukazuje papež v encyklice a také se studenti v modlitbě obraceli na Pannu Marii, Trůn moudrosti (ikona Marie, kterou daroval Jan Pavel II. vysokoškolákům putuje po jednotlivých zemích – na pozvání z ČR ještě čekáJ).

Pak už vešel papež, za hymny Tu es Petrus, téměř nepozorován z boku pódia (prý tak činí vždy, když před jeho příchodem je již atmosféra modlitby, aby ji nenarušoval). Následovala část vzývání Ducha svatého a jeho sedmi darů (jasné propojení na SDM v Sydney). Arcibiskup z Minsku mimo jiné řekl: „Drazí bratři a sestry, abychom se stali skutečnými staviteli civilizace lásky v universitním prostředí, musíme se vrátit do večeřadla, kde učedníci společně setrvávali a modlili se s Marií  v očekávání přislíbeného Ducha svatého. To je ikona rodící se Církve; od ní se má inspirovat i každá univerzitní komunita, aby v mnohakulturní bohatosti, ve které se nachází, byla „jedno srdce a jedna duše“ a svědčila tak  o lásce a radosti, které Duch svatý vylévá do srdcí svých věřících.“

Po prosbě o konkrétní dar se zpívala sloka z Veni Creátor Spiritus a bylo zapáleno světlo na svícnu vedle kříže. Jednotlivé přímluvy měli opět zástupci z jednotlivých měst a my je sledovali v přenosu.Pak už následovala modlitba růžence – slavná tajemství. Po zpěvu jeden ze studentů četl úryvek z Písma, další student formuloval modlitbu, papež zahajoval jednotlivé desátky a pak se modlili zdrávasy opět studenti. A druhou částí zdrávasu odpovídali všichni přítomní v aule (a také v dalších městech).V tom to bylo moc pěkné, že jsme byli opravdu propojeni navzájem. Společné odpovědi byly latinsky (mně se to však pěkně pletlo s italštinou, takže jsem v jednom momentu přešla do češtiny – to když byl desátek, který se modlím za Litoměřickou diecézi). Na závěr se zazpívalo Salve Regina a studenti z Bukarešti přidali ještě loretánské litanie.

Pak krátce promluvil papež, aniž by se nechal „vyhecovat“ k nějakým reakcím na víc. Jeho jediným záměrem bylo pozdravit a povzbudit všechny studenty Evropy a obou Amerik a jako správný profesor nám „zadal úkol“: být neohroženými a velkomyslnými tvůrci civilizace lásky, podporovat novou spolupráci mezi univerzitními komunitami a svědčit o přetvářející síle evangelia v současné kultuře našich kontinentů. A k tomu nám dal své apoštolské požehnání. Delegátům z deseti měst předal encykliku osobně, my další jsme ji nalezli v podobě CD-romu

Vyměnili jsme si s Tomem a Kristýnou obsah batohů (vřelé díky za všechny noviny, s důrazem na kulturní přílohy a zvláště za Divadelky!), já mohla nabídnout jen Katalog pražské produkce nakladatelství Paulínky a záložku se sv. Pavlem a Maestrou Teclou a pak jedno jablíčko. Ještě jsem jim venku představila spolunovicky a pak už byl všemu konec… A nebo začátek? Už/konečně mám v rukou český překlad encykliky a začala jsem ji číst. Stojí to za to a nestojí tolik! Vybízím vás k tomu také. Třeba jako přípravu na Velikonoce.

vaše římská dopisovatelka Neposedná Andrea