Tak jsem se nakonec dočkala tří minut slávy na TV NOVA. Ani nevím, jak se ten kontaktní pořad jmenuje. Byl jen pro dobu karantény. Měla jsem něco říci o Bostonu, o situaci u nás v klášteře a vůbec v USA. Chtěla jsem mluvit o mnoha "obyčejných" věcech, ale čas byl neúprosný. Došlo na poděkování za pomoc pro sestry v Itálii od dobrovolníků z ČR. Nedošlo na "rady" neboli nějakou tu message českému národu, čehož jsem se obávala, ale nakonec jsem si to včera večer v kapli za výrazné pomoci Ducha Svatého připravila.
Tak já vám to povím tady, když už jsem si to sepsala... a budu ráda za vaše další postřehy, priority atd. Protože přeci jen já žiju mimo ČR a mimo "běžný provoz". Takže k tomu máte co říci i vy!
1) Naše zakladatelka ct.Tekla Merlová říkala, že se máme často ptát, co nového jsme se naučily, tedy nejenom ve smyslu osvojení si nových poznatků,ale co jsem zjistila o sobě, co o druhých a co o Pánu Bohu.
Co čas karantény naučil vás o sobě samých, o druhých lidech?
Zde na Signálech můžete tu otázku protáhnout dál: co vám to řeklo o vašem vztahu s Bohem?
2) Poděkujme si navzájem a uchovejme si vzpomínku, jak jsme to prožili/přežili společně. K tomu patří i omluva a odpuštění za to, co nebylo tak dobré.
3) Zachovejme si aspoň částečně to, co nám dobrého tento čas zastavení se přinesl.
Amen.
Komentáře
Za nejdůležitější změnu považuji jistou reflexi (kterou předpokládám téměř u všech lidí) o tom, co je důležitější, důležité, zbytné, nepodstatné. Modelově řečeno zvětšení rozteče příček na osobním žebříčku hodnot. U někoho (ale nemyslím, že u mnoha) i jejich mírné popřeházení.
Problém je v tom, že pořadí hodnot bylo již před pandemií u různých lidí (různých typů lidí) různé, s proto zvýšení stupňů vede jen k zvětšení rozdílů, k větší polarizaci. Například rozpor mezi těmi, kdo preferují bezpečí před svobodou (více bezpečí před více svobody) a těmi, kdo svobodu před bezpečím je nyní vyhrocenější, než dříve.
Otevírá se tak znovu a naléhavěji stará otázka, zda jsou či nejsou nějaká objektivní (z přirozenosti lidské) plynoucí kritéria, jaká pořadí hodnot (jaké žebříčky) jsou dobrá či špatná.
Lepší, či horší. A jak jsme (držitelé těch eventuálně lepších žebříčků) oprávněni a schopni působit na držitele těch eventuálně horších.
Obávám se, že obecná bída myšlení nám nedovolí tuhle zásadní otázku vyřešit byť jen na signálech.
Nakonec podle mě velmi podnětné a zcela aktuální zamyšlení https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/esej-z-pandemie-do-normalie.A200427_105350_p_spolecnost_wag
@JiKu zrovna bezpečí a svoboda jsou ruku v ruce. Pokud je někdo staví proti sobě, tak jen nepoučeně nebo nevyzrále tvoří dualistický problém.
"jsou ruku v ruce" je bezobsažné klišé. Můžete to nějak upřesnit, vyložit, jak jste to myslel?
Hele, Neposeda se tu snaží a všichni na to kašlou.
Tedy se pokusím přitáhnout trochu pozornost explicitními odpověďmi na její otázky:
Ad1a): O sobě i o druhých lidech jsem se v čase karantény nedozvěděl nic, co bych již dříve nevěděl.
Ad1b): Můj vztah s Bohem jsem nemusel revidovat, pokračuji v něm, tak jak byl (důvěra + služba + neotravování ptákovinama).
Ad 2) Ještě jsme nepřežili. Konce jsou vždy obtížnější začátků.
Ad3) Ještě jsem se nezastavil.
A měl bych taky jednu otázku: Je tu snad někdo, kdo se zastavil?
Kromě toho, že nesmíme na mši svatou a ke svátostem (snad už to brzy půjde), se pro mě z běžného života nic až tak zásadního nezměnilo. K nákupním centrům a nakupování obecně mám odpor ať je karanténa nebo není a co jde, kupuji tak jako tak přes internet.
Jsem velmi vděčný, že mám práci, kterou nyní můžu dělat z domu a že pro firmu je současná situace spíše výzvou a příležitostí, než katastrofou. Neomezenou práci z domu jsem si vždycky přál. Překvapilo mě, jak snadné je zavřít tři kanceláře ve třech různých zemích a "přepnout" 200 lidí do režimu home-office. Ano, není to vždy snadné udržet doma koncentraci na práci a oddělit soukromý a pracovní čas, ale dá se to naučit.
Jsem vděčný za zahradu a že můžeme chodit do přírody a bez omezení (a bez roušky) běhat a jezdit na kole.
Takže abych odpověděl na otázku, čas karantény mě pomohl více si uvědomit, kolik věcí, který současný svět nabízí, nepotřebuju.
A taky že Bůh je s námi, i když jsou kostely zavřené a svátosti nedostupné :)
Co jsem zjistila a co mi tohle období dalo?
https://merunka.signaly.cz/2003/karantena-nebo-jiny-zivotni-styl
https://merunka.signaly.cz/2004/co-mi-dala-karantena
https://merunka.signaly.cz/2004/vytunelovane-velikonoce
https://dvojka.rozhlas.cz/cekam-ze-koronavirus-prolomi-spoustu-tabu-v-lidskych-svobodach-soudi-psycholog-8179305
Já jsem se naučila používat lemovací patku u šicího stroje a zakladač šikmých proužků:)
A jinak pro mě platí totéž co pro @JiKu - také jsem se ještě nezastavila, ba naopak, musím se otáčet mnohem víc (hlavně v kuchyni) než za běžného provozu. Takže pro mě to čas "zastavení se" není ani v nejmenším, spíš čas nestíhání...
Já jsem si uvědomil, že stát a národ jsou si blíže, než jak jsem to dříve vnímal.
Považoval jsem otázku, zda je správné případně položit život za stát, resp. za národ, za určité dilema.
Díky korovinusu jsem si uvědomil, že je to dilema falešné:
Stát je nepřítel a národ banda svinských kreténů, kteří vesměs nestojí za jakékoliv úsilí či oběť, neboť čehokoliv se jí zlého dostane, plně si zaslouží.
Jedině se tedy lze spravedlivě obětovat za bližního.
Ano, jedině tehdy je křesťanské, správné, spasitelné (dignum et iustum) obětovat se za bližního, pokud si uvědomíme, jaký je to debil či hajzl. Protože za milé, chytré a krásné bližní se obětují i pohané.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.