V ČR není problém zajít na nějaký hřbitov nebo do starého kostela, kde jsou hrobky, a pomodlit se za zemřelé. V Bostonu máme v naší zahradě u mateřince pohřební kapli. Ale zde na okraji New Orleans je nejbližší hřbitov 15 minut autem (na kole to nedám, musela bych po highway) a zdejší kostely jsou moderní, postavené teprve s novou zástavbou. Takže se zdálo, že mám letos "smůlu".

Jenže u každého z kostelů jsem našla podobný pomníček. Chodím se tedy modlit tam. Vždyť tyto zabité děti (kolik z nich by už mělo můj věk?, kolik životů může znamenat jeden pomníček? jeden panelák, jednu střední školu, jednu městkou čtvrť - kde se neozve ani hlas, kde nikdo není, protože jim nebylo umožněno přijít mezi nás) nemají žádné místo, kde by byly pohřbeny a tedy toto je jejich "místo posledního odpočinku zde na zemi".
Čekala jsem se zveřejněním této fotky až bude po volbách, ale je vidět, jak je to palčivé téma nejen v USA. Neodsuzuji ženy v nouzi, když už, tak spíše společnost, která je dožene k takové volbě a ještě jim tvrdí, že jde o výsostné svobodné rozhodnutí a právo. Ani striktní zákaz a nebo naopak potratový průmysl nejsou řešením. Ale když se musíte ve volbách rozhodovat mezi dvěma extrémy, tak pak rozumíte, proč to nakonec lidi (minimálně ti věřící, které kolem sebe mám) hodí Trumpovi, i když ho jinak nemusí.