útržky z ještě intenzivnějšího života jedné české paulínky

Ještě jednou úryvek z textů, které nás doprovázely na Božím Daru. (Dnes jsme se vrátily a ještě teď nemáme slov k vyjádření díků a úžasu nad tím, jak velkým darem je sám Pán a jak cenný je pro něj každý z nás...).

Vložený materiál doprovázel páteční den - den věnovaný daru víry.


Život neustálé konverze (každý večer)

Pro toho, kdo touží růst ve svém vztahu k Pánu, je důležitý moment zpytování svědomí.
Náš tip: takové ohlédnutí za každodenním úsekem tvého života je vždy nejlepší při setkání s Božím slovem, neboť díky jemu objevujeme, jaký je Boží plán s námi a jak na něj odpovídáme.

Vzývání Ducha svatého
Duch nás uvádí do plné pravdy a dává nám pochopit Ježíšova slova a skutky, podle kterých se mají formovat naše slova a skutky.

Uvědomění si Boží přítomnosti

Je nezbytné uvědomit si Boží přítomnost v našem každodenním životě a jeho otcovskou dobrotu, jež nemá hranic a nezastaví ji ani naše nevěrnost. Bůh zůstává věrný a plný lásky! Snažme se v každém dni najít okamžiky, kdy jsme si uvědomili tuto pravdu a pocítili radost z jeho přítomnosti, působení v našem životě a ochrany.

Rozlišování toho, co bylo dobré a co nedobré

Pod vlivem Ducha svatého si uvědomujeme naše chyby a hříchy, ale i Boží lásku, která každý pád nekonečně přesahuje. Prostým a pokorným pohledem objevujme nejen naše slabosti, ale také dobro, které skrze nás Bůh koná.

Lítost

Po objektivním rozlišování, jež vychází z velké touhy po Bohu a jeho odpuštění, vyrůstá lítost (a následně i její ovoce: radost a útěcha). Lítost je uvědoměním si zla hříchu, který nás odděluje od Boží lásky, ale zároveň i toho, že láskyplný Bůh se od nás nikdy neodvrací.

Změna života

Ve skutečně kajícím srdci roste touha po sjednocení našeho života s životem Ježíšovým. Tato touha vede ke konkrétnímu předsevzetí. Skrze malá, konkrétní a smysluplná předsevzetí se pak uskutečňuje „kristifikace“ našeho života. „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).


Svátost smíření (to záleží na tobě, nejlépe pravidelně 1x za měsíc a u stejného zpovědníka)

Svátost smíření je znamením odpouštějící Boží lásky. Bůh nás skrze tento zcela nezasloužený dar ve své dobrotivosti smiřuje sám se sebou. Nám se často může zdát, že jde jen o tíživé „sebeobviňování“ anebo o „kolovrátek“ stále stejných přešlapů a pádů. Ale v této svátosti skrze pokorné vyznání vin vstupujeme do netušené svobody, jež s sebou nese radost a pokoj.

Jak prožít svátost smíření? Toto jsou „3 kroky“, které tě mohou vyvést ze zaběhaného kolovrátku:

Confessio Laudis (vyznání chval)
Začněte chválou Boha za jeho projevy milosti a konkrétní dary, jimiž nás obdaroval od poslední svátosti smíření.

Confessio vitae (vyznání života)
Ve světle Božího působení v našich dnech jasněji spatřujeme vlastní život. Nevyznáváme „jen“ hříchy, ale hledáme skutečný kořen naší nevěrnosti vůči Bohu. Teprve tehdy začínáme chápat, že skutečným hříchem je fakt, že naše oči nejsou stále upřené na Ježíše (srov. Žid 12,2). To je skutečné životní vyznání!

Confessio fidae (vyznání víry)
Zakoušení usmiřující Boží lásky nás vede k projevení víry v jejím absolutním významu: „Od něho, skrze něho a pro něho je všecko“ (Řím 11,36). Takové vyznání víry se konkretizuje v životě: náš běžný, každodenní život se stává odpovědí víry na Boží lásku.


Tuto noc prožijeme s dívkami na Božím Daru v adoraci. Je to poslední noc, zítra budou na závěr mše svaté vyslány domů, aby se samy staly darem pro druhé. Zde je "dopis", který naleznou před svatostánkem, každá adresovaný na své jméno.

Boží Dar, srpen 2010

Moje milovaná dcero.............,

dnes večer jsem zde… tak jako každý večer a jako každý okamžik Tvého života. Čekám na Tebe, abych promlouval k Tvému srdci a abych Ti odhalil cesty, které si Tvá mysl nedovede vymyslet a ani Tvá fantazie představit.

V této tiché noční chvíli, daleko unáhlených výkřiků radosti či vzlyků bolesti, jsem zde já, abych Ti projevil svou lásku a abys pocítila, jak je mocná a hluboká.

Jsi mi drahá a miluji Tě víc než svůj život. Pro Tebe jsem položil život, pro Tebe jsem se nechal zabít, pro Tebe jsem se stal darem. Přechovávám v srdci láskyplné plány jen pro Tebe, pro Tvůj život a pro Tvou budoucnost a mohu je odhalit jen Tobě, nikomu jinému.

V každé chvíli Tě nosím ve své dlani. Chráním Tě jako vzácný poklad. Poslouchej, co chci pošeptat Tvému srdci. Naslouchej, dcero moje, nenech se odradit námahou, zklamáním, znechucením. Zkus naslouchat i mému mlčení. Nikdy svět neopouštím. Ani tehdy, když se svět rozhodne opustit mne.

Neboj se, neměj strach, já jsem s Tebou vždy, každý Tvůj den, až na konec věků. Nic Tě nemůže odloučit od mé lásky. Nic Tě nemůže odloučit ode mne. Čekám na Tebe i tehdy, když se Tvé cesty neshodují s mými cestami.
Věřím Ti, i když se Ti zdá, že Ti nikdo nevěří. Moje láska k Tobě je věčná.

Měj odvahu, já jsem s Tebou! Žij a dovol, aby byl Tvůj život proniknutý mým světlem, a nech, aby se ten radostný mír, který pociťuje Tvé srdce, stával světlem pro druhé – doma, ve škole, mezi přáteli, mezi všemi.
Miloval jsem Tě dřív, než si uzřela světlo světa a budu Tě milovat navždy.
Jdi a zvěstuj to všem.

Tvůj Bůh

 



VIDEA Z CSA v Kroměříži

Během CSA jsem se dozvěděla, že nikdo oficiálně nenatáčí dění na pódiu a v přilehlém okolí. Jeden den přijela Maruška z TV NOE, ale jinak nic. Pro režijní skupinku jsem tedy začala natáčet aspoň poslední dva dny. K tomu jsem zachytila i pár dalších momentů. Kamera není profesionální (bez stativu, mikrofonu, řádného objektivu...) a já už vůbec nejsem profesionálka a ani nemám čas to nějak postříhat. "Riskuju" a dávám k dispozici aspoň takto... Pokud by měl někdo zájem a chtěl z toho sestříhat něco lepšího, ráda předám materiál.

Jistě se mi nepodaří na youtube nahrát vše, už zase odjíždím z Prahy a ne vše se vejde do povolené délky 15 minut. Ale aspoň něco, ne? Chvíle vážné i veselé (při těch vážných jsem tedy spíš nenatáčela, ale modlila se). To je tedy varováním pro ty, kterým by se mohlo zdát, že se tam děly jen "divné" věci, neboť těch vážných jsem skutečně moc nenatočila. Předpokládám, že Sekce vydá nahrávky v mp3 nebo aspoň přepis některých přednášek.

Tady malá ochutnávka se svolením režijní skupinky. Další jsou v mé sekci VIDEA.

 

 


 

Následující článek vznikl jako úvodník pro jedno z čísel Kroměřízku, novin Celostátního setkání animátorů v Kroměříži. Setkání skončilo, za pár hodin s několika dívkami vyrazím na Boží Dar na malou paulínskou jízdu. Až se pak vrátím, kromě běžných povinností v redakci, knihkupectví a v komunitě, napne se má pozornost i modlitby na chystané říjnové misie v mém rodném městě. Událost, o které píši v článku, se velmi pravděpodobně během misií přihodí několikrát – zase budu stát u stánku a jistě nejeden člověk přistoupí s otázkou… V Liberci však nebudu moci ukázat kolem sebe. V onu chvíli jen na sebe… Už teď Pána prosím (a o přímluvu žádám i tebe, čtenáři), aby se oslavil na takovém „nic“ jako jsem já, která rozhodně nemám odpovědi na všechny otázky. A až misie skončí, aby přeci jen začal hledat i na tvářích těch druhých, zda snad i oni nejsou křesťané (přeci jen v Liberci jich není zas až tak málo, jen to nemají nalepeno na nějakém zvláštním štítku přímo na čele).

Být knihou Kristovou
Během oběda jsem stála u našeho stánku s knihami a tu se u stolku zastavil starší pán. S úsměvem, který nenaznačoval provokaci, se mne zeptal: „
Řekněte mi, v které knize najdu, proč bych měl v toho vašeho boha věřit?“ Nadechla jsem se a poprosila Ducha svatého o pomoc. Pak jsem se rozhlédla po našich knihách a zjistila jsem, že s sebou nemám nic, co bych mohla nabídnout.  Zahleděla jsem se na stolek s knihami naproti doufajíc, že snad tam zahlédnu titul, který bych mu mohla doporučit. Taky nic! Zaskočeně se rozhlížím dál okolo sebe… A v tom mi to došlo: „Čtěte ve tvářích těchto mladých lidí. Tam můžete „mezi řádky“ zahlédnout odpověď. Ten náš bůh je Bohem živým, Bohem vztahu. Kdo s ním skutečně žije, vyzařuje odpověď na vaši otázku!“ Pán se podivil, ale stále trval na nějaké knize. Podala jsem mu tedy evangelium a požádala ho, aby při četbě svou otázku opakoval tomu, po kom se ptá. Vždyť dar je víra a tak i kdyby přečetl všechny knihy ze zámecké knihovny, může mnoho vědět, ale přitom nepoznat toho Jediného. Při večerní mši jsem ho pak symbolicky vložila na paténu, aby Pán proměnil i jeho tázající srdce.
A vás prosím, buďte otevřenou knihou, nechejte do sebe Boha psát a nechejte v sobě i číst druhé. Takovou knihu totiž nikdy v naší redakci nenapíšeme a ani ji nemáme kde objednat! Ale jak říká sv. Pavel: „
Je to očividné, že jste Kristovou knihou. Není však napsána inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích“ (srov. 2 Kor 3,3).

S díky a v důvěře sestra Andrea, Dcera sv. Pavla

 

 

 

Myslím, že závěrečná slova otce Vítka z CSA se k tomuto článku docela hodí.


 

 

 


9. 8. 2010 16:04

 

Poslední den jumpu náš klan sepsal, čím by šlo "vydeletovat" vše, co na jumpu prožil po návratu do běžné reality. Pak jsme si jako druhý krok napsali, jak tomu realisticky čelit. Nevím, nakolik to může oslovit někoho druhého, ale pokud si pod slovo jump doplníte jakoukoliv jinou skvělou událost... může to posloužit i tobě!


DVANÁCTERO OSMIČKY JUMP ML 2010


1. Pomni, že času na vstřebání potřeba ti jest.
2. Nezapomeň do každodenní rutiny vnést jiskru.
3. Při zahlcenosti proveď revizi času a aktivit.
4. Každý den vykolejit třeba ti aspoň trochu v jedné konkrétní věci.
5. Na střet s realitou připrav se jejím promodlením a zvážením tvých reakcí (počítej s přešlapy z obou stran). 
6. Poděl se o duchovní dary, jenž jsi obdržel(a).
7. Nad lenosti jinak než pravidelností a propojením činností nevyhraješ. V tomto boji ať tě vede motivace a cíl.
8. Není třeba velkých soust. Živ se den co den „intenzivní“ jednohubkou.
9. Než se zahltíš a okolí tě pohltí, zastav se (pravidlo 3 sekund) a soustřeď se na priority.
10. Vem na vědomí, že na vše nestačíš a je ti třeba požádati bližního o pomoc, rozeznej, kdy je třeba tuto pomoc nabídnout druhým. 
11. Forma ať nikdy nepřeválcuje obsah! Miř k podstatě a najdi si záchytné body. (myšleno na mši svatou, ale lze to opět aplikovat na cokoliv)
12. Žij přítomnost, čerpej z minulosti a otevírej se budoucnosti.

PS: Nezapomeň na moc slova a pohledu, jak vidíš druhé!


Autoři: všichni
Adresáti: všichni
Sestaveno a zapsáno v den posledního klanu č. 8