Poselství dne: Květná neděle (Iz 50,4–7; Flp 2,6–11; Mt 26,14–27,66)

 

První i druhé čtení je dnes možné vnímat jako bezprostřední přípravu na četbu evangelia: První je z třetí písně o Hospodinově služebníkovi (ebed Adonáj), kterého na základě popisu jeho výkupného utrpení ztotožňovala prvotní církev s Ježíšem Kristem. Zdá se však, že i Ježíš sám se s touto postavou ztotožňoval už za svého života.

Novozákonní epištola je starým liturgickým hymnem, které Ježíšovu totožnost upřesňuje: Zde se už nejedná jen o člověka, jemuž Bůh svěřil poslání služebníka, nýbrž „Pána“, který má „božskou přirozenost“; jeho služba nespočívá jen v zástupné smrti nevinného, nýbrž ve výkupné smrti toho, kdo je bez hříchu.

Matoušovo líčení Pašijí víceméně sleduje Markovu předlohu, jedním z mála přidaných míst je zpráva o Jidášově smrti (srov. Mt 27,3–10). Tím se vyprávění jakoby dělí na dvě části, přičemž první fáze (26,14–27,10) je charakterizována radikální slabostí učedníků (Jidášova zrada, útěk dvanácti a Petrovo zapření), zatímco pro druhou fázi (27,11–66) je naopak typická neuvěřitelná vnitřní síla a stálost Spravedlivého.

 

Pokud vám to čas jen trochu umožní, v sobotu večer nebo v neděli dopoledne si přečtěte liturgická čtení, případně alespoň samotné Pašije (stačí také, když je pozorně vyslechnete při sledování televizního nebo rozhlasového přenosu bohoslužeb). Snažte se jim přitom naslouchat (nebo je číst) především v perspektivě oněch dvou částí (slabost učedníků – síla Spravedlivého), když vás však zaujme něco, co s ní nesouvisí, věnujte pozornost i tomu!

Prodlévání Před Pánem: Zůstaňte po nějakou dobu před Pánem v tichu a naslouchejte tomu, co z četby/naslouchání Pašijí rezonuje dosud ve vašem nitru. Až o něco později se Pána ptejte, zda a co vám tímto vyprávěním chce říci.

Prosba (Přímluva): Následně se ptejte, zda vás něco z toho, co jste četli (čemu jste naslouchali) neponouká, abyste prosili za sebe či za druhé, za situaci, v nichž se nacházíte vy nebo někdo jiný, za to, co aktuálně prožíváte. Pokuste se formulovat, zač se dnes chcete modlit, a snažte se k tomu (i v krátké, střelné modlitbě) vracet v průběhu dne. Večer se pokuste vzpomenout, zda a nakolik se vám to podařilo.

Praxe: Na závěr prodlévání před Pánem udělejte totéž ve vztahu k praktické aplikaci – ptejte se, zda něco z toho, co vás zasáhlo, nemůžete proměnit v čin nebo i jen ve drobný skutek pozornosti vůči nejbližším (úsměv, krátký rozhovor nebo telefonát, drobná služba, apod.). I k této věci se vraťte ještě večer, nejlépe předtím, než se budete zabývat poselstvím pro následující den.

 

Jde to i bez kočiček, ale ne bez Pána.