Žalmy, které mne z Říma doprovodily do Prahy
a také na skok domů

Víc nevkládám neb čas věnuji přípravám... Ráda bych krom těch vnějších věcí připravila i ty vnitřní, ať si to Ženich nerozmyslí!

PS: Ten dnešní žalm jsem prostě MUSELA dát celý :-)))


122. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

123. Pozvedám své oči k tobě.

124. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás… Naše pomoc je ve jménu Hospodina.

125. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.

126. Hospodin s námi učinil velké věci.

127. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé… Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.

128. Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití.

129. Jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli. … Hospodin je spravedlivý.

130. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.

131. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi…

132. Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.

133. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří/sestry bydlí svorně! … Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.

134. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě.

135. Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.

136. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. … jeho milosrdenství je věčné… jeho milosrdenství je věčné… jeho milosrdenství je věčné… jeho milosrdenství je věčné…

137. Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

138. Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.


139.

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.

Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.

Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,

četl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.

Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!

Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.

Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?

Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.

Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

 

Kolik jich ještě zbývá? Málo!
Ten poslední se budu modlit
s několika přáteli o vigílii před sliby!
Jejda, jupí, alelujá!