Den žen – mužům četba nedoporučena

 

 

 

Foto z procházky parkem - cedulka oznamuje, že se nacházíme v Aleji 8. března, svátku ženy.

 

Leží přede mnou nové číslo Famiglia Cristiana (Křesťanská rodina; týdeník, který vydávají bratři paulíni už 78 let a je jeden z nejčtenějších v celé Itálii) - docela mne zaskočila titulní strana,  která připomíná Mezinárodní den žen (letos to je 100 let od jeho vyhlášení). Celé číslo pak přináší několik rozsáhlých článků na téma žena ve společnosti.

Nevím jak vy, mladší návštěvníci Signálů, ale já si pamatuji povinnost přinést soudružce učitelce uvadlý tulipán, event. nacvičit nějakou uvědomělou píseň pro celý pedagogický sbor (jediným mužem na naší škole byl školník). A pak večer, když jsem se vracela z kroužků, potkávala jsem přiopilé muže, jak se vraceli z oslavy MDŽ. Tohle se rok co rok opakovalo až do revolučních změn po roce 1989. Pak už jsem přestala vnímat tento den jako „speciální“, jen jsem popřála kamarádce Gábině k svátku. Proto mne to tak zaskočilo vidět, že  Itálii se tento den slaví. A nejen zde… Nemíním se zamýšlet nad feminismem, počty žen v politických stranách a dalším. To v těchto dnech určitě činí jiné „bojovnice“.

Ráda bych se podělila o jeden můj „objev“. Jedná se o fakt, který mne překvapil při studiu našich paulínských kořenů. Vlastně ještě před vznikem paulínů i paulínek náš budoucí zakladatel (měl jen 28 let) přemýšlel o důležitosti ženy a jejího místa ve společnosti (rodina, společnost, kultura, církev, …). Dnes normálka, ale na začátku 20. století v církvi zrovna moc feminismus nefrčel a aby nějaký důstojný pán myslel na to, že mu žena může pomoci více než jen s hadrem vytřít kostel a usmažit řízky pro celé vikariátko…to i dnes nebývá všude!

 

Psal se rok 1912, když don Alberione „větřil“, co viselo ve vzduchu, a možná už při modlitbě viděl budoucí paulínky, pastorelle a další naše „sestřenky“. Nemyslel jen na zasvěcené ženy, ale na úlohu ženy ve společnosti všeobecně a napsal tak jednu ze svých prvních knih: Žena přidružená ke kněžské horlivosti.

 

Pilně jsme studovala a následující myšlenky, s kterými se chci podělit, jsem načerpala právě z těchto knih:   

 

Není v mých silách číst knihu celou a ani by to nemělo smysl,  don Alberione píše, tenkrát sice jazykem moderním, dnes přeci jen skoro sto let starým, o věcech, které se dnes zdají být jasné, ale když nad nimi přemýšlím, mnohým se ještě nerozsvítilo! A tak přináším jen pár myšlenek a odkazů k vlastní modlitební i intelektuální reflexi:

Když don Alberione odkazuje na Bibli, mluví o Ester, Juditě a Deboře (Gen 35,8+ Jud 4-5 + Tob 1,8) jako o pouhém příkladu mnoha dalších žen Prvního Zákona a když přejde do Zákona Nového, krom Marie a žen kolem Ježíše, vyjmenovává všechny spolupracovnice sv. Pavla (čtenářky, tušily jste, že jich bylo tolik a jaký význam měly pro Pavla?! – jestli ne, přečtěte si pozorně List Římanům a sebevědomí a chuť se zapojit se do „dění“ vám chybět nebudou).

Celý úvod končí vyjmenováním a zhodnocením přínosu mnoha svatých žen v celých dějinách církve. Ale pak se, jako správný kněz z praxe, přenese do reality a začne uvažovat nad „ženou dneška“.

Vybírám několik myšlenek na téma „poslání ženy v domácnosti“ (ne vždy se jedná o přesnou citaci):

·  Žena byla Bohem stvořena k pomoci muži, nejen k materiální, ale zvláště k morální. Pomoc, kterou může dát, je vázána podmínkou, že bude žít svou víru a dobrý život.

·  Síla ženy nespočívá v jejím intelektu, ale v jejím srdci.

·  Čím je žena slabší, tím je její modlitba silnější, v tom je žena královnou před mužem. Stává se silnou, protože Bůh je silný.

·  Krása ženy ve spojení se ctnostmi hýbe mužským srdcem: on se jí poddává a toho ona může využít, ale jen proto, aby muže pozdvihla k Bohu.

·  Kolik manželů v nebi bude muset vzdát hold svým dobroditelkám a říci: „Pro svou nevěstu jsem spasen!“

·  Úkolem nevěsty je získat srdce ženicha. Je jasné, že muži jsou pyšní a že to nejde jen tak: ne svými požadavky, ne autoritou, ale mocí lásky. Milovat a dát poznat, že se cítí být milována, neustále se modlit, postupovat opatrně (nechtít po muži žádné velké skoky), všímat si jeho dobrých vlastností, mlčet o rozdílech ve vychování a charakteru, mluvit o jeho chybách obezřetně a jen když to je k dobru věci, nepředstavovat si, jak by to mohlo či mělo být… Malá každodenní gesta pozornosti mají větší moc…. A na závěr opět zdůrazněno: nechtít měnit muže hned. I sukno se tká po vláknech.

·  Ať žena hledá, jak uchránit muže od zla (kamarádíčci, hospody a bary, nečestné vztahy…): nečinit to různými připomínkami a poznámkami, lamentováním, ale učinit dům milým, dobrými vztahy s dětmi, svým chováním a kuchyní (!).

·  Žena dosahuje vrcholu své moci jako matka:  formuje duši dětí; ikdyž otec určuje linie, je to ona, která ho doplňuje a dává život jeho názorům. Otec myslí na děti v jejich přítomnosti, matka ikdyž jsou děti vzdáleny. 

·  Snažit se zapojit muže do výchovy dětí. Děti se často stávají pojítkem mezi znesvářenými manželi.

Že se vás ještě manželství netýká, ejhle našla jsme několik kapitol i o „nenahraditelných“ dcerách:

·I dcera může kolem sebe šířit velké dobro: vůči svým sourozencům příkladem v chování, příkladem života ve víře, příkladem ve studiu a v pomoci s domácími pracemi. Skrze dobrá slova, radu, připomínku povinností, vyprávěním toho, co slyšela v kostele.

·Vůči rodičům tím, že je poslouchá a že se za ně modlí – Bůh slyší tuto modlitbu, může také zavést debatu, zvl. o svátečních dnech, na téma toho, co se slaví; v těžkých časech a ve dnech neshod dcera může být „olejem“, který klidní třenice, může šířit pohodu a radost kolem sebe a nestěžovat si hned na sourozence či další příbuzné…

· Dívka i mimo domov může nést požehnání: svým  oblékáním, pohledy a chováním může vnášet respekt do vztahů mezi chlapci a dívkami, šířit vůni čistoty a ctností podle motta: „Jestli chcete poctivé chlapce, učiňte čisté dcery“.

Zde zamyšlení k tématu „poslání ženy ve společnosti“ (vybrala jsem jen téma farnosti, další společenské oblasti jsou víc spjaty s italskou a dobou situací; o katechetkách apod. se Alberione rozepisuje obšírně, zde jen všeobecně):

·  Jestliže bylo řečeno, že muž a žena se vzájemně doplňují, platí totéž i pro poslání kněze a ženy: kněz vyučuje, hlásá, uděluje svátosti, ale to vše v kostele: žena prodlužuje Boží působení až mezi zdi domovů, žena „nese“ kněze domů.

·  Skrze ženu se lze dostat k muži; je tedy ženě svěřen tento nejvyšší úkol: posvěcovat muže.

·  Nestačí, když kněz odslouží mše, vyzpovídá „zbožné babky“ a zajde na oběd k těm, kteří ho zvou (na tohle téma se Alberione rozepisuje dlouze!). Mezi vším dalším, kde by se měl kněz ve farnosti angažovat, důležitou část tvoří „přitáhnout k sobě spolupracovníky“ a ty formovat… V ženě vždy vidět matku, v dívce vychovávat budoucí matku budoucích dětí.

·  Žena – to je tvůrkyně duší. Svět obdivuje plátna a chladné pomníky z mramoru, ale nevidí tu, která formuje živé duše.

·  Svět obdivuje sílu muže, ale nevidí, že se narodil z ženy, že ho nosila v náručí, že ho kojila, že se o ni v mládí uchází, v dospělosti u ní nachází radost a odpočinek, ve stáří je mu žena andělem, jež ho podpírá, těší a vede do nebe a jež mu nakonec i zavírá oči.

·  Pastorace v církvi se má obnovit spoluprací s ženou, která je prvním a nejhlavnějším prostředkem mezi církví a spásou muže.

·  Kněz bez pomoci ženy by ztratil tři čtvrtiny svého vlivu na farní společenství…

·  Tak, jak mezi  Bohem a člověkem stojí kněz, tak mezi knězem a mužem stojí žena.

·  Je to božská věc spolupodílet se na spáse duší, nestarat   se o ně jen na zemi, ale myslet i na nebe. Žena se podílí na kněžské službě tím, že učí pravdě, dobrému chování…spolupodílí se na díle Ježíše Krista, který o sobě říká „přišel jsem, aby měli život“.  

 

Zní to jak z Babičky Boženy Němcové? Často ano, ale Němcová to psala jako svou vizi, ne že by se to tou dobou žilo. Jakub Alberione tuto knihu psal především pro kněze, aby si uvědomili, jakou hodnotu a oporu mohou najít v ženě při svém „horlivém díle na spáse duší“. Nebyla to jen neuskutečněná vize, příkladem je spolupráce Alberiona s Terezou Merlo, budoucí spoluzakladatelkou Dcer sv. Pavla. Věřil v moc a schopnosti žen, svěřil jim velké poslání s důvěrou, že vedle kněze (mysleme tím církev, tak jak ji představují muži v její aktivitě) je významné místo i pro ženy (ať už vdané či zasvěcené Bohu).

 

 

bl. Alberione s Maestrou Teclou: spolupráce, která přinesla mnoho dobra 

 

 

 

Tak vás, dívky, slečny, novomanželky i manželky, matky i babičky (je-li na Signálech nějaká), povzbuzuji: nevzdávejte se své role formovat duše, získávat muže po svém boku pro Boha, působit ve spolupráci s církví na spáse všech duší!

 

 

Pro inspiraci a povzbuzení pasáž z Písma - Přísloví 31,2-31:

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. Bedra si opáše silou a posílí své paže. Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš." Klamná je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

 

PS: Očekávám reakce, i nesouhlasné, a to i od "pánů světa", kteří neuposlechli varování v nadpisu...:-)