Z Andrejčina deníčku

Právě vyšla kniha zachycující příběh Mamadoua, upřímně věřícího muslima, kterého jako chlapce oslovil Ježíš. Jak název napovídá, nakonec se stal knězem a misionářem působícím v rodné Africe. Jak k tomu došlo, to už se dozvíte na stránkách naší poslední novinky. A možná že i osobně přímo od autora, pořadatelé Katolické charismatické konference ho zvou do Brna!

***

Jak už jsem řekl, narodil jsem se na Pobřeží slonoviny a spolu se svou rodinou jsem tam vyrostl. Školní rok jsem ale trávil u svého strýce Daniela v sousední Burkině Faso. Jednou večer jsem se vracel na kole z tréninku bojového umění taekwondo, když jsem náhle uslyšel hlas, který mě zavolal jménem: „Mamadou!“

Instinktivně jsem pozvedl oči a spatřil jsem někoho oblečeného do bílého šatu, tak zářícího, jako když svítí reflektor na úplně bílé prostěradlo. Upřel jsem na něj zrak a vtom už jsem nevnímal nic jiného než sebe a jeho. Aniž jsem si to uvědomoval, pokračoval jsem v jízdě na kole, ale nic kolem jsem nevnímal. Když ta bytost zmizela, ke svému překvapení jsem zjistil, že už jsem doma. Upřeně jsem se zadíval na své kolo: pamatoval jsem si jen to, že jsem na něj nasedl pár kilometrů od domu. Teď bylo uklizené na obvyklém místě v garáži. 

Jakmile jsem zase přišel k sobě, na okamžik se mě zmocnil strach, co se to se mnou stalo, ale vzápětí jsem se upokojil. Když jsem vyšel z garáže, rozhlížel jsem se všude kolem, jestli tam ta postava v bílém někde není, ale už byla pryč! Snažil jsem se pochopit, co jsem to prožil. Byl jsem rozrušený, střídaly se ve mně pochyby s přesvědčením, že se mi to přece nemohlo jen zdát. S odstupem pár hodin jsem si tedy začal svou zkušenost ověřovat u těch, kteří mě viděli, jak se vracím domů. Mohli si všimnout něčeho zvláštního.

Pak mě jednou přišla navštívit Sylvie, kamarádka ze třídy, která byla křesťanka. Když jsem ji ten den doprovázel domů, u vchodu na jeden dvorek jsem opět slyšel ten hlas, jak mě volá jménem, stejně jako poprvé: „Mamadou!“ Instinktivně jsem otočil hlavu ve směru hlasu.  Na dvorku toho domku jsem zahlédl jednoho staršího muže, jak něžně hladí po tváři žebrající dítě. To gesto, které jsem viděl, mi připadalo nevýslovně krásné. Nenápadně jsem se posadil na dvorku toho domu, který nesl název Centrum mládeže Banfora, a naslouchal jsem vyprávění o Ježíši. Ten den tam právě začínala série katechezí. Kněz, který měl výuku na starosti, nejprve shrnul všechna hlavní proroctví, jež ve Starém zákoně ohlašovala příchod Mesiáše. Pak pokračoval narozením, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista v Novém zákoně a skončil tím, jak se zjevoval po svém vzkříšení. Řekl jsem si pro sebe s úžasem: „Takže oni ho znají!“

Počkal jsem, až kurz skončí. Pak jsem šel za otcem Gillesem a sdělil jsem mu: „Já chci být také křesťanem.“ V mém životě zaujímá přední místo zejména živoucí zkušenost modlitby. Vždycky je to důvěrné setkání s Ježíšem Kristem, „tím Živým“ (srov. Zj 1,18).

Jelikož jsem měl spoustu otázek ohledně evangelií a nauky církve, zvykl jsem si chodit hledat odpovědi k Ježíšovým nohám, v důvěrné modlitbě. Tam jsem v tichu důkladně studoval biblické texty. Často se mi stávalo, že jsem vnímal jeho Přítomnost, která mi vysvětlovala Písma. Tak jsem se postupně otevíral moudrosti Písma, bez pomoci jakékoli další osoby. Také jsem se rád díval na filmy, které vyprávějí o životě Ježíše z Nazareta. Tam jsem pozorně sledoval různé detaily jeho života.

Tyto hluboce důvěrné chvíle modlitby živily můj osobní vztah s Ježíšem, s tím Ježíšem, kterého jsem potkal a jehož díky evangeliím objevuji stále víc. Díky tomuto důvěrnému vztahu s ním jsem objevil Ježíše, který je blízký člověku – i takovému, jako jsem já: Je skutečně přítomen v mém životě, naslouchá mi, radí mi, vede mě, ale také skrze mě jedná.

„Zvenčí to může vypadat, že se vlastně chovám pořád stejně, a to jak v modlitbě a službě bližním, tak v hledání spravedlnosti a smíření. Já však vím, že všechny tyto oblasti mého života nemají stejný vnitřní zdroj. Teď je jím sám Ježíš, kterého jsem poznal a jehož neustále kontempluji vnitřním pohledem víry.“

Více v poslední novince od Paulínek: Včera muslim, dnes Kristův kněz