Naší kongeregaci Dcer sv. Pavla tvoří sestry všech možných národností, jazyků a barev. Proto od chvíle, kdy jsem vstoupila, mi přijde život v "multikulti" společenství normální, někdy sice náročný (být v jednom domě jen Češky, bylo by to však lepší?), ale taky krásný, protože plný. Pobývám nyní v americko-kanadské provincii, v našich komunitách jsou zde sestry z různých míst světa, ale skutečné "afro" jsou zde jen dvě. (Všeobecně zdejší afroamerická populace je více nekatolického vyznání nebo muslimská.) Když jsem psala o zkušenostech našich sester s racismem pro katolický týdeník, měla jsem vícero odpovědí od těch "bílých". A proto jsem oslovila i sestru Jackie, která nyní působí v St. Louis (to je už ta jižní část USA). Ona se od těch "typických" amerických černochů liší tím, že její rodina přišla do USA z Keni relativně nedávno a tudíž si nenesou zátěž minulosti. A přesto... Následující text napsala přímo pro mě, věděla, že ho budu překládat českým (katolickým) čtenářům.

***

Byl to jeden z hektických dnů strávených v centru města, měla jsem v ten den různé pochůzky. Vzpomínám si, že jsem stála pod schodištěm jedné kancelářské budovy. Běžný každodenní provoz, někdo mířil nahoru, někdo dolů, každý podle své práce. Mou pozornost upoutal jeden výjev. A dodnes si to, co se stalo před mýma očima, živě pamatuji, neboť mě to hluboce zasáhlo.

Štíhlý muž tmavé pleti scházel po schodech dolů, zatímco po stejném schodišti směrem nahoru šla žena evropského původu. Cesta těch dvou se zkřížila. Nevím přesně, co se stalo. Možná ten Afroameričan náhodou vrazil do bílé dámy, možná ona do něj. Nepamatuji si to. Pamatuji si však to, co ve mně zůstalo z tohoto nechtěného setkání. Z oné ženy vypadla následující slova: „Odstup ode mě, ty špíno!“ Pro mě byla její reakce zcela nepřiměřená.  Způsob, jakým zareagovala na onoho tmavého muže při náhodném setkání, ve mně zanechal hořkou pachuť. Maya Angelou, slavná americká básnířka, napsala: „Lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili.“ Dodnes se, při vzpomínce na onu scénu na schodišti, cítím vnitřně otřesená a smutně. Byl to otevřený projev rasismu. 

Rasismus je úmyslně zlé zacházení s druhým člověkem na základě jeho původu. To byl případ "ze schodů". Ta žena nic neskrývala, otevřeně dala najevo svůj názor na druhého člověka. K rasismu však běžně den co den dochází i ve skrytějších projevech. Já osobně jsem nezažila přímý projev rasismu, ale existuje mnoho způsobů, jak se rasismus osobně dotkl mého života různými dalšími způsoby. Třeba v tom, jaké otázky mi lidé kladou jen na základě mého původu. Je to pro mě velmi degradující. Možná, že to vychází z toho, co lidé znají z médií. Ta mají na ně vliv a pak si činí velmi obecné závěry o tom, kdo jsem nebo jaká bych měla být. Smrt George Floyda a nespravedlivé zacházení s mými černými bratry a sestrami mě vede k tomu, abych prozkoumala své svědomí a zjistila, jak já hledím na druhé, jak se k nim chovám já. 

Každý je vzácný v Božích očích! Stvořil nás rozmanitě, tak jak on sám chtěl. Kdyby nás chtěl Bůh stvořit stejné, udělal by to, protože je Bůh. Ale neudělal to. Proč? Protože každý z nás není jen Božím obrazem, ale také svou podobou odrážíme jeden druhému jeho krásu a vlastnosti.

Je smutné, že nám tak často chybí zkušenost s touto krásou Boží, přicházející skrze ty, kteří se od nás právě liší! Jsme ochuzeni o úsměv těch druhých, o slova moudrosti, přátelství a útěchy. Okrádáme se o tolik dobrých věcí, které by nás povzbudily, a to jen proto, že jsme soustředěni na to, co nás dělí. Sami jsme se zabarikádovaní před skutečností vidět dobro pocházející od těch druhých. O kolik je náš život připraven! 

Georgeova smrt probudila lidskou společnost. Doufám, že na něj nikdy nezapomeneme a už se nevrátíme k tomu, jaké to bylo předtím. Doufám, že já sama nezapomenu. Modlím se, aby jeho smrt přinesla plody v tom, že se naučíme vidět sebe navzájem jako odlišné, ale zároveň Bohem chtěné a krásou obdařené osoby, které si navzájem projevují úctu a pomoc. Místo, kde tuto změnu začít, je v mém srdci položením si otázek: Jak by ses cítil(a), kdyby se k tobě někdo choval nespravedlivě a nelaskavě jen protože jsi jiný/á? Jak by ses cítil(a), kdyby tě někdo přehlížel anebo dokonce ponižoval za to, co ty nemůžeš ovlivnit (tvůj původ a barva kůže)?

Ježíši, kéž mohu vidět ostatní, jak je vidíš ty, a mít k nim stejnou lásku jako ty. Amen!

Bůh vám žehnej,

Jackie Jean-Marie Gitonga, FSP