Poselství dne: Zelený Čtvrtek (Ex 12,1–8.11–14; 1Kor 11,23–26; Jan 13,1–15)

Všem třem biblickým úryvkům večerní liturgie je společný svátek Paschy či Pesachu, a to jako památky. Původně běžný každoroční obřad nomádů, který měl ochránit stáda obětováním beránka, se v prvním čtení stává nově „památkou“ osvobození z egyptského otroctví. Nejde jen o připomínku dávné události, nýbrž o její „zpřítomnění“, které v současném okamžiku otevírá přístup k oné božské moci, jež kdysi umožnila lidu „přejít“ (sloveso pasah znamená „přeskočit, překročit, ušetřit“) od otroctví ke svobodě.

Je proto logické, že Ježíšova smrt a jeho vzkříšení, k nimž došlo v kontextu tohoto svátku (srov. 1. verš evangelia), byly prvotní církví vnímány jako definitivní uskutečnění Paschy, přechodu od otroctví hříchu ke svobodě života s Bohem. Eucharistie, kterou Ježíš ustanovil v předvečer svého umučení (2. čtení), je tak vnímána jako „památka“, účinné zpřítomnění tohoto přechodu (vv. 24–26).

Skutečnost, že evangelista Jan zastupuje zprávu o ustanovení eucharistie gestem umývání nohou učedníkům (dnešní evangelium) je odborníky vykládána různě. Tradice církve nás však vede k tomu, abychom v tom viděli důležité povzbuzení: Kdo byl vyveden z otroctví hříchu, má se v eucharistii otevřít Ježíšově lásce (v. 1b), a v posledku Otcově lásce (v. 3), z níž ta Ježíšova pramení, a v lásce předcházet své bratry v pokorné službě (v. 14n). Spojení mezi eucharistií a služebnou láskou jako plody Ježíšovy výkupné smrti je o to výmluvnější, že svatý Pavel uvádí svou zprávu o ustanovení eucharistie (2. čtení) v kontextu pokárání korintské církevní obce za nedostatek lásky, solidarity a svornosti, jak se projevuje především při slavení večeře Páně (1Kor 11,7–34a).

Během meditace se proto můžete ptát, nakolik jste právě dnes otevření „zpřítomnění Paschy“, onoho přejití od otroctví hříchu ke svobodě Božích dětí, a nakolik se necháváte proniknout Ježíšovou láskou „do krajnosti“, aby se dokázala účinně promítnout do vašeho života.

Prodlévání Před Pánem: Ve chvíli ticha obnovte v sobě vědomí Pánovy přítomnosti a obnovte v sobě touhu dělat mu společnost. Nechte na sebe působit slova jednotlivých čtení a pozorujte, čím k vám promlouvají nejvíce. Ptejte se Pána, co vám tím chce sdělit.

Prosba (Přímluva): Následně se ptejte, zač máte prosit pro sebe nebo pro druhé, jakou situaci Pánu předkládat ve svých prosbách během dnešního dne. Tímto způsobem si stanovte dnešní modlitební úmysl a v průběhu dne jej střelnými modlitbami svěřujte Bohu. Večer nezapomeňte ověřit, zda a nakolik se vám to podařilo.

Praxe: Na závěr prodlévání před Pánem si rovněž položte otázku, zda něco z toho, co vás zasáhlo, nemůžete proměnit v čin, zejména ve skutek lásky k nejbližším. I k této praktické aplikaci se večer vraťte a ověřte si, zda jste ji uskutečnili.