Poselství dne: Velký pátek (Iz 52,13–53,12; Žid 4,14–16; 5,7–9; Jan 18,1–19,42)

Těžiště dnešních liturgických čtení spočívá bezesporu v Pašijích podle Jana. Porozumět jejich poselství pro nás není snadné, protože jejich vyznění je velmi odlišné od líčení synoptiků (Marka, Matouše a Lukáše), jakkoli je pojí řada stejných událostí. Janovo vyprávění je, mnohem víc než ostatní, interpretací dějin vírou. Pomáhá za bolestným příběhem, který je bez víry právem vnímám jako největší tragédie, vnímat vykoupení celého lidstva.

Proto jsou více než vhodnou přípravou k porozumění Janovým Pašijím obě předcházející čtení, která je vhodné nahlédnout společně: První čtení představuje čtvrtou píseň o Hospodinově služebníkovi (ebed Adonáj), která nejvíc ze všech napomáhá jeho identifikaci s Ježíšem Kristem. Nejvýstižněji totiž vyjadřuje jeho poslání paradoxní výpovědí: Ten, který byl považován za ztrestaného Bohem (srov. 53,4b), bude Bohem vyvýšen (52,13), a ten, který byl považován za hříšníka, ospravedlňuje mnohé (53,12). Druhé čtení z listu Židům tuto perspektivu doplňuje o důležité upřesnění: Právě tímto utrpením se Ježíš stal jediným veleknězem, jenž lidem umožňuje důvěryplný přístup k Bohu (4,14–16). Ježíšův život je jediná velká přímluvná modlitba, jež došla vyslyšení, jak o tom svědčí poslušnost, kterou Ježíš osvědčil právě ve svém utrpením (5,7–9).

V tomto duchu je už snazší přijmout Ježíše v Pašijích čtvrtého evangelisty jako toho, kdo je (již v utrpení!) oslaven a kraluje. Vrcholy celého líčení jsou scény korunování trním (19,2nn) a ukřižování (19,18nn). Obě v sobě taktéž skrývají paradoxní poselství. Zlovolná hra vojáků a Pilátův výsměch velekněžím v nápise na kříži totiž hlásají ve skutečnosti nejhlubší pravdu: Ježíš je opravdu král, ovšem král ne podle světských měřítek (18,33–37).

Pokuste se při meditaci dnešních čtení otevřít paradoxu víry, díky níž se to, co je v běžné lidské zkušenosti prohrou, stává v Božím spásném díle vítězstvím. Pokuste se jak na základě obou čtení, tak především na základě Janových Pašijí nahlédnout i vlastní život, a ptát se po možném tajemném smyslu a významu vlastních proher.

 

Prodlévání Před Pánem: Vírou v sobě obnovte vědomí Pánovy přítomnosti, vstupte do ní a setrvejte v Pánově společnosti ve sdílení ticha. Pak se v biblických čteních konfrontujte se vším, co vás jakkoli osloví, a rozmlouvejte o tom s Pánem.

Prosba (Přímluva): Proberte s ním rovněž úmysl dnešních prosebných a přímluvných modliteb, a v předsevzetí, které si stanovíte, se posilněte obrazem prosícího Ježíše v závěru druhého čtení. Krátkými střelnými modlitbami tento úmysl svěřujte v průběhu dne Pánu a večer si neopomeňte své modlitební nasazení ověřit při krátkém zpytování.

Praxe: Zvolte si také praktickou aplikaci dnešního prodlévání před Pánem v podobě úkonu, jednání nebo postoje, který dnes chcete zaujmout a uskutečnit; večer se k ní pak vraťte při zpytování.