Poselství dne: Středa (Iz 50,4–9a; Mt 26,14–25)

Společnou myšlenku dnešních čtení lze najít v poslušnosti a službě, která je bohatě přítomná jak v prvním čtení, tak v evangeliu.

Třetí píseň o Hospodinově služebníkovi (ebed Adonáj) v prvním čtení je co do formy odlišná od předchozích dvou. Nemluví se zde výslovně o jeho univerzálním poslání, nýbrž je zde nabídnuto jeho intimní vyznání: Služebník hovoří nejprve o svém vztahu k Hospodinu (v. 4n), následně o utrpení, jež musí snášet od lidí (v. 6) a nakonec vyjadřuje svou důvěru v Boží ochranu a pomoc (vv. 7–9). Pro porozumění textu je důležité zdůraznit, že v první části se mluví doslova o „otevření/propíchnutí“ ucha nikoli ve smyslu uschopnění k naslouchání, nýbrž jako náznak gesta probodení ušního lalůčku šídlem, jímž se propouštěný otrok zříká nabízené svobody a zůstává ve službě svého pána (srov. Ex 21,6). Proto i snášení utrpení od lidí, i závěrečné volání důvěry je třeba vnímat jako plod ochoty k poslušnosti a službě Bohu a součást uskutečnění svěřeného poslání!

Evangelní úryvek, tentokrát z Matoušova podání, tvoří tři perikopy: Jidášova dohoda o vydání Ježíše (vv. 14–16); příprava velikonoční večeře (vv. 17–19); a oznámení o zrádci (vv. 20–25). Ztotožníme-li Ježíše s Hospodinovým služebníkem, pak nám tento text ukazuje, jak konkrétně Boží Služebník (= náš Pán) trpělivě přijímá a snáší lidskou zlobu, o níž předem ví, protože chce uskutečnit poslání, které dobrovolně přijal od Otce.

Na základě těchto úvah se tedy pokuste vnímat v obou čteních ochotu k poslušnosti a službě, která vede Hospodinova Služebníka, našeho Pána Ježíše Krista k přijetí a snášení utrpení. Tento pohled se stane ideálním východiskem k rozhovoru s Pánem o vaší ochotě k poslušnosti a službě tam, kam vás Pán poslal a kde vás chce mít.

 

Prodlévání Před Pánem: Uveďte se do Pánovy přítomnosti a po chvíli ticha si přečtěte oba biblické úryvky. Následně rozmlouvejte s Ježíšem o jeho ochotě k poslušnosti a službě Otci, ale také o vaší ochotě k poslušnosti a službě Jemu a Otci.

 

Prosba (Přímluva): V závěru se ptejte Pána, jakým způsobem by se ochota k poslušnosti a službě měla promítnout do vaší dnešní prosebné (přímluvné) iniciativy: Za co nebo za koho byste dnes měli zvláště prosit? Co vás nebo jiné přesahuje, a přece je potřeba, aby v tom došlo ke změně? Opět se vícekrát v průběhu dne pokuste zvolený úmysl Bohu přinést střelnou modlitbou a večer nezapomeňte zpytovat, zda a nakolik jste tomuto záměru byli věrní.

 

Praxe: V čem dnes můžete projevit svou ochotu k poslušnosti a službě? Jakým způsobem (v malém či velkém) se můžete nasadit? Zvolte si konkrétní úkon nebo postoj, ve kterém dnes chcete prožívat den, a také tuto konkrétní aplikaci, kterou jste si předsevzali, večer ověřte ve zpytování.