Poselství dne: Zmrtvýchvstání Páně
(Sk 10,34.37–43; Kol 3,1–4 nebo 1Kor 5,6b–8; Jan 20,1–9 nebo Lk 24,13–35)
Podobně jako je tendence směšovat Bílou sobotu s Velikonoční vigilií, lidé se také často domnívají, že Velikonoční triduum („Svaté třídení“) tvoří Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Ve skutečnosti ovšem triduum tvoří Velký pátek, Bílá sobota a neděle Zmrtvýchvstání Páně, ale protože liturgický den začíná (podle židovského zvyku) večerem předchozího dne, je jejich součástí i slavení Památky večeře Páně. Jen proto může platit, že Velikonoční triduum slaví celé velikonoční tajemství, tedy utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista.
Texty Velikonoční vigilie ponecháváme stranou (při prožívání této bohoslužby jsou výtečným komentářem orace, tj. modlitby předsedajícího, které následují vždy po žalmu a chvíli ticha a shrnují poselství předcházejícího čtení v celku slavení) a budeme se věnovat výhradně liturgickým čtením neděle Zmrtvýchvstání Páně.
Petrovo kázání v domě pohana Kornélia, jak je předkládají Skutky apoštolů v prvním čtení, jsou typickým příkladem nejstaršího kérygmatu, tj. shrnutí základního poselství víry, jak je hlásáno křesťanstvím. Jeho obsahem je vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Jaký má (nebo by mělo mít!) toto poselství praktický dopad na život křesťana, naznačují alternativně dvě druhá pavlovská čtení: upřednostnění věčných hodnot před časnými a tím zásadní „skrytost s Kristem v Bohu“ (nepochopitelnost pro tento svět!; tak úryvek z listu Kolosanům) a neporušenost hříchem (tak úryvek z Prvního listu Korinťanům).
Evangelní úryvek z Janova podání naznačuje, jak se víra v Kristovo vzkříšení rodí pomalu a postupně v srdcích učedníků, jak na základě velikonočních událostí (zde svědectví Marie z Magdaly a prázdný hrob s plátny a rouškou, srov. v. 6n), tak na základě chápání svědectví Starého zákona a Ježíšových vlastních výroků (v. 9). Také večerní varianta z Lukášova evangelia, ukazuje na postupný zrod velikonoční víry, tentokrát v rámci slavení liturgie, naznačené Ježíšovým objasňováním Písma (odpovídajícímu bohoslužbě slova, v. 27) a jeho lámáním chleba (odpovídajícím eucharistické bohoslužbě, v. 30n). Tak jako učedníci jdoucí do Emauz jsme pobízeni k tomu, abychom od prvotního zklamání (vv. 15–18) dorostli k nadšenému hlásání (vv. 32–35).
Během prodlévání před Pánem i v dalším průběhu dne se tak pokuste otevřít Božímu vedení, které ve vás může nejen vznítit jiskérku poselství o vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, ale i postupně rozžehnout oheň velikonoční víry, která vede k hlásání a zásadní změně života.
Prodlévání Před Pánem: Uveďte se do Pánovy přítomnosti a následně rozmlouvejte s Ježíšem o vzkříšení z mrtvých, ale také o vaší ochotě k hlásání této zvěsti a proměně života.
Prosba (Přímluva): V závěru se Pána ptejte, jak se má vaše velikonoční víra projevit v dnešní prosebné (přímluvné) iniciativě: Za co nebo za koho máte prosit? Ke zvolenému úmyslu se v průběhu dne opakovaně vracejte střelnými modlitbami a večer neopomeňte uskutečnění tohoto záměru zpytovat.
Praxe: V jakém praktickém nasazení se dnes vaše velikonoční víra může projevit? Uskutečnění zvolené konkrétní aplikace do praxe opět ověřte při večerním zpytování.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.