Poselství dne: Zmrtvýchvstání Páně

(Sk 10,34.37–43; Kol 3,1–4 nebo 1Kor 5,6b–8; Jan 20,1–9 nebo Lk 24,13–35)

Podobně jako je tendence směšovat Bílou sobotu s Velikonoční vigilií, lidé se také často domnívají, že Velikonoční triduum („Svaté třídení“) tvoří Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Ve skutečnosti ovšem triduum tvoří Velký pátek, Bílá sobota a neděle Zmrtvýchvstání Páně, ale protože liturgický den začíná (podle židovského zvyku) večerem předchozího dne, je jejich součástí i slavení Památky večeře Páně. Jen proto může platit, že Velikonoční triduum slaví celé velikonoční tajemství, tedy utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

Texty Velikonoční vigilie ponecháváme stranou (při prožívání této bohoslužby jsou výtečným komentářem orace, tj. modlitby předsedajícího, které následují vždy po žalmu a chvíli ticha a shrnují poselství předcházejícího čtení v celku slavení) a budeme se věnovat výhradně liturgickým čtením neděle Zmrtvýchvstání Páně.

Petrovo kázání v domě pohana Kornélia, jak je předkládají Skutky apoštolů v prvním čtení, jsou typickým příkladem nejstaršího kérygmatu, tj. shrnutí základního poselství víry, jak je hlásáno křesťanstvím. Jeho obsahem je vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Jaký má (nebo by mělo mít!) toto poselství praktický dopad na život křesťana, naznačují alternativně dvě druhá pavlovská čtení: upřednostnění věčných hodnot před časnými a tím zásadní „skrytost s Kristem v Bohu“ (nepochopitelnost pro tento svět!; tak úryvek z listu Kolosanům) a neporušenost hříchem (tak úryvek z Prvního listu Korinťanům).

Evangelní úryvek z Janova podání naznačuje, jak se víra v Kristovo vzkříšení rodí pomalu a postupně v srdcích učedníků, jak na základě velikonočních událostí (zde svědectví Marie z Magdaly a prázdný hrob s plátny a rouškou, srov. v. 6n), tak na základě chápání svědectví Starého zákona a Ježíšových vlastních výroků (v. 9). Také večerní varianta z Lukášova evangelia, ukazuje na postupný zrod velikonoční víry, tentokrát v rámci slavení liturgie, naznačené Ježíšovým objasňováním Písma (odpovídajícímu bohoslužbě slova, v. 27) a jeho lámáním chleba (odpovídajícím eucharistické bohoslužbě, v. 30n). Tak jako učedníci jdoucí do Emauz jsme pobízeni k tomu, abychom od prvotního zklamání (vv. 15–18) dorostli k nadšenému hlásání (vv. 32–35).

Během prodlévání před Pánem i v dalším průběhu dne se tak pokuste otevřít Božímu vedení, které ve vás může nejen vznítit jiskérku poselství o vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, ale i postupně rozžehnout oheň velikonoční víry, která vede k hlásání a zásadní změně života.

Prodlévání Před Pánem: Uveďte se do Pánovy přítomnosti a následně rozmlouvejte s Ježíšem o vzkříšení z mrtvých, ale také o vaší ochotě k hlásání této zvěsti a proměně života.

Prosba (Přímluva): V závěru se Pána ptejte, jak se má vaše velikonoční víra projevit v dnešní prosebné (přímluvné) iniciativě: Za co nebo za koho máte prosit? Ke zvolenému úmyslu se v průběhu dne opakovaně vracejte střelnými modlitbami a večer neopomeňte uskutečnění tohoto záměru zpytovat.

Praxe: V jakém praktickém nasazení se dnes vaše velikonoční víra může projevit? Uskutečnění zvolené konkrétní aplikace do praxe opět ověřte při večerním zpytování.