Na dnešní modlitbu s přáteli on-line jsem připravila i tuto inspiraci k modlitbě. Chcete-li, "vstupte" do ní také.

 

Jeden z Dvanácti – Jidáš Iškariotský – odešel k velekněžím a zeptal se jich: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. První den o svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ On řekl: „Jděte do města k jistému (člověku) a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko; budu u tebe se svými učedníky slavit velikonoční večeři.“ Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, zaujal místo u stolu s Dvanácti. Při jídle jim řekl: „Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: „Jsem to snad já, Pane?“ Odpověděl: „Kdo si se mnou namáčí rukou v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil.“ Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: „Jsem to snad já, Mistře?“ Odpověděl mu: „Tys (to) řekl.“

 

Představím si, že sedím mezi učedníky ve večeřadle. Jaká by byla moje reakce na Ježíšovo slovo: Jeden z vás mě zradí.?

  • Mám hlad, nedávám pozor na to, co říká.
  • Slyšel jsem, ale nerozumím tomu, co říká. Jsem trochu mimoň, už delší čas mi není moc jasné, co to pořád naznačuje.
  • Štve mě, že si myslí, že bych to mohl udělat já.
  • Já to jistě nejsem, ale podezřívám z toho skoro všechny ostatní, vždyť je znám, a vím, že by toho leckdo byl schopen.
  • Jsem nervózní, co když to budu já, znám přeci své slabosti.
  • Přepadla mě obava, že ten okamžik je už tady. Bojím se o svého Mistra.
  • Má vlastní odpověď

Se svou vlastní odpovědí se zadívám Pánu do očí. Prosím ho o jeho odpověď, o jeho slovo pro mě.

Můžete se na závěr pomodlit třeba žalm 51.