Dnes přede mší (ještě stále ji v klášteře můžeme slavit, ale možná byla poslední) mi došlo, že je Radostná neděle.
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

 

Chcete se podělit o radost navzdory? Vy, kdo muzete. Svetlo u sousedu muze dodat viru v nej tem, u koho je zrovna tma.

Začínám já... (Ano, muze to trochu pripominat muj nedavny clanek o "ziti nebe uz zde na zemi". Jenze ted jsou ty okolnosti o dost palcivejsi, ze? A nase vdecnost za podobne male radosti o to vetsi - nebo se mylim?). Pokracuji opet bez hacku a carek z komunitniho PC, muj mobil obcas nestaci.

 

A protoze mam rada cislo tri, tak hned tri radosti.

1. Vzajemna podpora mezi sestrami napric vsemi kontinenty a samozrejme zvlaste ta v komunite, kde zrovna ziji. 

2. Propojeni s prateli zde v US ci v Kanade a pak predevsim s mnohymi v CR, SR nebo v Italii, Britanii ci Spanelsku. 

3. Uplne obycejna detska radost z houpaciho kresilka! Ja si takove vzdycky prala. A vcera jsem byla u toho, jak sestry chtely jedno takové  stare darovane vyhodit. Tak ted je v mem minipokoji, v tzv. zone relaxacne-meditacni. "Sedim na dukazu Bozi marnotratne lasky" ke mne a modlim se za zname i neznámé, za pokoj do všeho, čím teď kdo přichází. 

 

A sama pokoj ve vsem tom privalu spatnych zprav i zažívám. V mém případě po hodně dlouhé době. Vím, jaké to je - aspoň částečně - procházet údolím temna. Snad o to jsem ted vdecnejsi a tesim se z malickosti vice nez kdy jindy.