Před 13 lety jsem začínala s blogem, spolu se začátky Signálů. Doprovázel mne po celou dobu mého italského noviciátu. Když ten skončil (za pár dní to už bude 10 let, co  jsem skládala první sliby!), blog osiřel, veškerá tvůrčí i netvůrčí energie přešla do aktivit nevirtuálních v našem knihkupectví a nakladatelství a při setkávání s lidmi na přímo. 

Přiznám se, že mě to trochu mrzelo, psát mě baví a dělit se o to, čím žiji, co jsem objevila, co mi bylo dno, je součástí mé paulínské DNA. 

Nyní žiji v USA v mateřinci v Bostonu. Okukuji vše, co tady naše sestry podnikají. A ted jsem dostala primo za ukol znovu se vratit k virtualni komunikaci. Co vic si prat?! Muj stary notebook (ano, ten z dob noviciatu) uz prestava fungovat, ucim se na Macu a s americkou klavesnici. Prosim, omluvte zhorsenou kvalitu cteni. 

Nez budu pokracovat dal, vyzkousim, kdo to cte a zda vubec cte az do konce. Pripojuji obrazek s myslenkou nasi zakladatelky Tekly Merlove. 

 

I ja se ucim hledat (nebo spise "zit") raj uz zde na zemi. 

Jak se to dari vam, kde ho nachazite, jak ho hledate, hledate vubec? 

Podelme se navzajem...

 

(Komentare mimo tema si vyhrazuji mazat.)