Včera nám sestra Filipa, biblistka a spisovatelka, přednášela o "dluhu lásky" u sv. Pavla. Vyprávěla nám také, jak je důležité přijmoput dary, které jsme dostali a jak je důležité přijmout dary druhých a dokonce je na ně upozornit. Jako se tomu stalo v jejím životě hned po věčných slibech. Už měla jasno, že se vrátí zpět do "svého" knihkupectví v Savoně, že bude dál pokračovat v "cinemaforum" (diskuzní večery s filmem)... Jenže pak byla oslovena, aby se zapojila do katechetické redakce. Bylo totiž o ní známo, že umí dobře psát. A pak už to šlo jedno za druhým. Tedy, až po té, co se poprala s faktem, že se nestane nejlepší knihkupkyní na světě, ale že se má překonat a začít uplatňovat své dary tam, kam ji Boží prozřetelnost skrze představenou posílá...

My, kdo ji známe, můžeme jen poděkovat: za odvahu představené ji "nasadit" na nové místo, za podporu dalších sester v prvních těžkých měsících a za to, že do toho prostě šla.

 

A tohle je její modlitba-meditace: 

Je nezbytné,

aby každý rozpoznal dar, kterého se mu dostalo,

přijal ho, zamiloval si ho,

a zodpovědně a s láskou jím sloužil druhým.

Pokud každý rozpozná nepostradatelnost svého daru,

a též nenahraditelnost daru druhé osoby,

tak konečně budou překonány závist a soutěživost mezi lidmi.

 

K vaší meditaci si můžete ještě vzít Písmo a úryvek z 1 Kor 12, 6-8: "Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí."