Dostal jsem od jedné boromejky překlad následujícího rozhovoru. Trošku jsem ho doučesala a s mou italskou spolusestrou vybrousila překlad některých výrazů. A když už text byl jednou přeložen, proč ho nezveřejnit, že?

***

„Teď se chci vrátit k mým prioritám, což je modlitba a služba ve škole, abych pak mohla řešit různé druhy závazků do budoucna.“ – To řekla pětadvacetiletá řeholní sestra Cristina Scuccia pocházející z vesnice Comiso v okrese Ragusa na Sicílii, jež vyhrála pěveckou soutěž „The Voice“, kterou několik měsíců vysílala italská televizní stanice Rai2. Voršilka sestra Cristina se stala duší talentové soutěže, ale také celosvětovým fenoménem. Zajímala se o ni světová média a její sláva se šířila prostřednictvím sociálních sítí. Vedle mnoha příznivých ohlasů se na její osobu sesypaly i tvrdé kritické hlasy, jimž vadilo, že se jako řeholní sestra účastní takové soutěže.

Při oslavě vítězství sestry Cristiny z římské „Star Rose Academy“ (herecká konzervatoř založená voršilkami a vedená herečkou Claudií Koll – pozn. překl.), která byla žačkou Claudie Koll, vznikl následující rozhovor mezi redaktorkou Radia Vaticana Adrianou Masotti a Claudií Koll:



Claudia: Byla to velikánská radost pro nás všechny. Fandili jsme jí a především ji máme moc rádi. Modlila jsem se při každém jejím vystoupení a prosila jsem Pána, aby s ní zůstal a pomáhal jí.

Adriana: Vyhrál její hlas, nebo vyhrál hábit? Názory se v tom rozcházejí. V druhém případě by to znamenalo, že jsme stále ještě velmi katolická země… Mimochodem, sestra Cristina získala na svou stranu většinu lidí…

Claudia: Více než hábit, podle mého názoru, vyhrálo srdce. Krásné srdce, jeho prostota a čistota, neboť včera tam bylo tolik talentovaných zpěváků, ale ona vynikala svou čistotou, prostotou. Takže, podle mého názoru to není hábitem samotným, ale tím, že ona je člověk, který má nejen talent, ale také dobré srdce. Nezpívá prostě jen hlasivkami, ale zpívá srdcem.

Adriana: Dokonce i její coach, J-Ax, řekl, že je schopna předávat radost, když zpívá…

Claudia: Ano. Ano, krásu a také život, protože vnitřně je velmi bohatá. Slyšela jsem J-Axe, jak říkal svým kolegům z poroty, že tyto měsíce s nimi byly po něj velkou zkušeností a že je má rád jako bratry. Mně se to zdá upřímné a cítím, že se stala neobyčejná věc…

Adriana: Nějaký druh „nákazy“?

Claudia: Přesně, „nákazy“.

Adriana: Modlitba Otče náš přednesená v přímém vysílání. To je rozhodně odvážné. Je to však také vhodné?

Claudia: U nás v Akademii jsme na začátku každé lekce, alespoň v mé herecké třídě, vzývali Ducha svatého a modlili se otčenáš. Tedy je to něco, co k nám patří. Nevím, jestli v té chvíli, kdy to bylo odrecitováno na pódiu, to bylo vhodné, nebo nevhodné, nicméně sv. Pavel říká, že máme hlásat Pána za všech okolností, vhod či nevhod. Takže se ve své odpovědi opírám o Boží slovo.

Adriana: Ale jistě to byl odvážný návrh – v takovém prostředí…

Claudia: A kdo to tvrdí? Vím od jejích spolusester, že se sestra Cristina často před televizním přenosem modlila Korunku k Božímu Milosrdenství se svými nejbližšími a také dalšími umělci, kteří se též účastnili soutěže. Modlitba jim tedy nebyla cizí, ne?  

Adriana: A na základě vašich zkušeností – hudba, účast v televizním vysílání, na sociálních sítích, jsou to skutečně místa, ze kterých lze evangelizovat? Jsou to účinné nástroje pro evangelizaci?

Claudia: Televize může způsobit mnoho zla, ale také může dělat dobro. Mám zkušenost z let po mém obrácení (původně působila jako herečka v erotických filmech, což se v Itálii všeobecně ví; od své konverze často vydávala svědectví víry i v médiích – pozn. překl.), že poté, co jsem vystoupila v televizi, lidé reagovali, že se jejich život na základě mého svědectví změnil, což rozhodně není mou zásluhou, ale proto, že Pán působil v jejich srdcích. Televize může být použita jako prostředek k tomu, jak oslovit hodně lidí. Samozřejmě, že je třeba dát si pozor, aby nedošlo k nějakému manipulování, ale pokud se otevře tato cesta, musíme po ní jít, protože to je příležitost, kterou nám Pán dává, abychom i zde o něm vydávali svědectví.

Adriana: Co přejete sestře Cristině do následujících dnů?

Claudia: Aby pokračovala ve vztahu s Pánem. Rada, kterou jsem jí dala v době, když začínala toto pěvecké dobrodružství, byla, aby pokračovala v modlitbě, a pokud se bude modlit – jak také říkala sv. Terezie z Ávily – cokoliv se stane, jakýkoliv zádrhel, pokud tu je toto silné napojení na Pána, není třeba se bát, že by ztratila svou cestu.

Adriana: Ano, protože tohle riziko tu je…

Claudia: To jsou spíše obavy druhých. Jako když jde dítě poprvé samo a říkáme mu: „Dávej pozor, když budeš přecházet cestu…“ Jsou to podobné obavy.

Adriana: Další námitkou je, že se jedná jen o krátkodobou záležitost…

Claudia: Ano, je to tak. Ale proč to odsuzovat? Dobrý strom – jak říká evangelium – se pozná po ovoci. Takže čekejme na ovoce a modleme se za ni, podporujme ji modlitbou.

 

Rozhovor byl vysílán v italské sekci Radia Vaticana.

Přeložila boromejka s. Helena Lucie Horáková.