V komunitě čteme na pokračování papežovu exhortaci Evangelii gaudium. Dnes otevřeme již pátou kapitolu o Duchem vedených hlasatelích evangelia. V té předešlé papež František novým způsobem předkládal pohled církve na sociální otázky, přičemž – jak je mu to vlastní – se zvláštním důrazem na pozornost vůči chudým, slabým, bezbranným a sociálně znevýhodňovaným jednotlivcům i celým skupinám. A právě zde v části o obecném dobru a sociálním míru vyjmenovává 4 principy, jimiž se chci inspirovat při posuzování volebních programů, ale vlastně kdykoliv, když mám volit mezi různými možnostmi.

Následující text je mou vlastní interpretací. Papežova slova najdete v čl. 217-237. Exhortaci si můžete stáhnout i z našeho webu: http://www.paulinky.cz/_d/Radost-evangelia.pdf

1. princip: Čas je nadřazen prostoru

Pro mne to mimo jiné znamená, že je třeba mít vize do budoucna a nechtít zazářit hned teď, ovládnout prostor a zviditelnit se pro sebe samou.

2. princip: Jednota má převahu nad konfliktem
Překládám si to pro praxi vlastního života jako hledání dialogu, umění odstoupit od sebe samé a nahlédnout toho druhého nezaujatě, umění přijímat porážky a uznat omyly, ale také mít odvahu stát si dál za svým, pokud jsem o tom bytostně přesvědčena, a trpělivě čekat na správný čas.

3. princip: Realita je důležitější než idea

Mít hlavu plnou představ, jak by co mělo být, ale neumět žít konkrétní malé kroky každého dne, to není vlastnost, o kterou je třeba usilovat anebo se jejímu nositeli poklonkovat. Organizovat kongresy, zasedání, fóra, vydávat prohlášení atd. – to umí každý trochu šikovný člověk (anebo bohatý, který si na to najme druhé), ale všímat si druhých a leckdy se zachovat realisticky, i když ne populárně, to už umění je.

4. princip: Celek je nadřazen části

Pro nás se zkušeností s komunismem to zní divně, stačí to však praktikovat na členy rodiny, na zájmy obyvatel nějaké městské čtvrti apod. a možná to hned vyzní jinak. Jde o rozpoznání a rozhodnutí se pro větší dobro, než je dobro (zisk, výhoda…) jedince. Neupírat nikomu jeho práva, ale umět se jich osobně vzdávat, když jde o větší dobro i pro druhé.

 ***

Je mi jasné, že nikdy nenaleznu ideálního kandidáta (jakož ani já sama nejsem ideální občanka, sestra, dcera…  ), ale vím, že kdo se snaží žít podle evangelia, tak dojde k podobným závěrům, jako došel papež František (a jak jsem k nim došla i já).