Do redakce doputoval dopis, který obdržel jeden kněz. Přeposlal nám ho, abychom jeho zveřejněním povzbudili i další. (Některé pasáže a jména osob a míst jsou záměrně vynechána.)

Chvála Kristu,
nevím, jestli si na mě ještě pamatujete, už je to přeci jen rok, co jsem byla v L. Přesto si myslím, že mi ten výlet změnil život. Tehdy jsme k Vám přijeli zpívat. 
Do scholy jsem chodila už jako malá, ale potom ji jeden kněz rozpustil za velmi zlých okolností. Odmala tak ve mně zůstalo trauma nejen z toho, co se stalo se scholou, kterou jsem měla tolik ráda, ale také z dalších věcí, které ten člověk provedl. Proto jsem se také zasekla. Když se u nás schola opět obnovila, začala jsem pomalu a znova chodit do kostela, ale s velkým blokem a s tím, že k přijímání a ke zpovědi už nepůjdu. Každý mě přemlouval, domlouval, radil… Nic to nebylo platné, protože jsem v sobě nedokázala překonat tu křivdu. S postupem času jsem se chtěla i vracet, ale pořád to bylo málo, abych udělala rozhodující krok a vrátila se k Pánu a svátostem, i když mi bylo líto, že všichni jdou k přijímání a já jsem mezi nimi jako černá ovce. 
Především Vám ale píšu proto, abych Vám poděkovala, nejen proto jak jste nás pěkně přivítal, ale hlavně kvůli dárku, který jsem dostala – duchovní vitaminy :-), křížek a růženeček na cesty. Poctivě jsem si přečetla „příbalový leták“, zasmála se nad veselými poznámkami a schovala ho do batohu, zrovna do kapsy, kam moc často nechodím. Po čase jsem se přehrabovala v batohu a objevila poklad, který se mnou chodil na výlety i do školy… A když jsem se v noci bála sama v domě, tak jsem si růženec dala pod polštář nebo se ho občas i pomodlila. S postupem času jsem se modlila častěji, křížek nosila stále v batohu a začala jsem být s pomocí mých nových věřících kamarádek na privátě více a více „nalomená“. Nakonec jsem šla pár dní před Vánocemi po deseti letech ke zpovědi a ten zážitek byl nepopsatelný. Nyní navštěvuji společenství v B., kam chodím do školy, a s novými kamarády zažívám hezké chvíle. Vidím, jak mě má Pán moc rád, kolik mi daroval milostí a pomohl přestát velmi těžké životní situace, které se od těch Vánoc sešly. Navíc budu teď v létě spolu s kamarády z O. biřmovaná. Nacházím v Pánu útěchu a oporu. Také si myslím, že nebýt tehdy toho malého dárku… Ale to ví asi jen Pán :-). 
Děkuji za Vás, takových kněží je málo, snad Vás potěší a posílí vědomí, že jste pomohl vrátit jednu ztracenou ovečku do stáda.
Přeji Vám hodně sil ve Vaší náročné službě!
X. Y.

***

Za naše nakladatelství můžeme jen dodat, že od září jsou tyto "duchovní vitaminy" v distribuční síti karmelitánských knihkupectví.

Nebo jsou u nás: http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Spes-vitae-Nadeje-zivota