Pohnutkou k tomu, bych tě milovala

 

Pohnutkou k tomu, bych tě milovala,

není mi příslib Tvého nebe, Pane,

ba ani peklo, tolik obávané,

mě nepudí, abych se hřích bála.

 

Ty sám jsi, Bože, pohnutka má stálá:

když zřím, jak na kříži krev z ran Tvých kane,

když vidím Tvoje tělo zbědované,

Tvou smrt a ona muka neskonalá.

 

Pohnutkou největší je láska Tvoje,

takže bych ctila Tě a milovala,

i kdyby pekla nebylo a nebe.

 

Odměny nežádá si láska moje:

i kdybych v to, več doufám, nedoufala,

stejně jak teď bych milovala Tebe.