Pohnutkou k tomu, bych tě milovala
Pohnutkou k tomu, bych tě milovala,
není mi příslib Tvého nebe, Pane,
ba ani peklo, tolik obávané,
mě nepudí, abych se hřích bála.
Ty sám jsi, Bože, pohnutka má stálá:
když zřím, jak na kříži krev z ran Tvých kane,
když vidím Tvoje tělo zbědované,
Tvou smrt a ona muka neskonalá.
Pohnutkou největší je láska Tvoje,
takže bych ctila Tě a milovala,
i kdyby pekla nebylo a nebe.
Odměny nežádá si láska moje:
i kdybych v to, več doufám, nedoufala,
stejně jak teď bych milovala Tebe.
Komentáře
Mohl bych se zeptat na Váš zdroj a příp. překladatele a odkaz na originální text?
Zarazila mě nápadná podobnost s hymnem nešpor pátku druhého týdne "Bože, k Tvému milování žádný strach mě nedohání". V breviáři uvádějí jako zdroj Šteyerův kancionál podle modlitby sv. Františka Xaverského.
Já jsem si to opsala z jednoho starého čtecího kalendáře...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.