Na den památky sv. Františka připadá první den novény (více o ní), která předchází blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků. Se svolením menších bratří publikuji úryvek z prvního zamyšlení a závěrečnou modlitbu.


Úvodní modlitba: Se srdcem bdělým a naplněným vděčností k Trojjedinému Bohu, Otci, Synu a Duchu Svatému, chceme uvažovat o událostech a významu umučení františkánských bratří a prosíme, ať nám tyto chvíle pomohou v naslouchání Pánu, na naší cestě modlitby, k prohloubení duchovního života, k pevnější bratrské a církevní sounáležitosti i na cestě osobní misie. Neposkvrněná Maria, Matko Kristova a Matko naše, vyprošujeme si tvou přímluvu.

1. den: Riziko povolání a zasvěcení

„Tu řekl Petr: »My jsme opustili všechno, co jsme měli, a šli jsme za tebou…« Ježíš řekl: »Není nikdo, aby nedostal mnohokrát víc a v budoucím věku život věčný«“ (srov. Lk 18,28-30).

Jít za Ježíšem, ztratit pro něj svůj život je krásné, ale těžké i riskantní rozhodnutí. V průběhu uplynulých staletí bylo mnoho mužů a žen, kteří uposlechli volání Boží a rozhodli se pro zvláštní způsob následování Krista. To bylo životů pro Ježíše! Když františkáni přišli roku 1604 do Prahy, jistě si byli vědomi rizik a těžkostí, které budou jejich působení provázet. (…)

Víme, že následování neznamená ani tak přilnout k nějakému učení jako především k Ježíši, a to navždy. A ti, kdo ho následují, opouštějí všechno a vydávají se ve stopách Krista. Bůh přichází do všedního života člověka a nabízí, aby se člověk snažil žít stejně odvážně, stejně radikálně jako jeho Syn, jako Ježíš. Bůh čeká, že člověk odpoví na jeho nabídku: „Zde jsem.“

Zde jsem. Prostá slova, ale mají mimořádný význam a na stránkách Písma se s nimi setkáváme častokrát. S rozhodností je vyslovil Abrahám, Samuel, Maria i sám Ježíš. Tímto kratičkým zvoláním člověk všech dob vyjadřuje svou odpověď Bohu, který jej hledá a volá. (…)

Na velikosti odpovědi závisí i možnost prožití něčeho ze životů osobností Písma svatého. Člověk nemusí odpovídat vůbec, může odpovědět trochu, tak, aby se neřeklo, a může odpovědět zcela, pořádně nebo totálně. Jedině láskou, a to vlastně až bláznivou, můžeme vysvětlit, proč mnozí muži a ženy opouštějí všechno a vydávají se následovat Krista. „Ježíš na něj pohlédl s láskou a řekl mu…“ (srov. Mk 10,21). Povolání k cestě evangelijních rad se rodí ze setkání s Kristovou láskou. (…)

 Závěrečná modlitba: Bože, ty jsi nám dal skrze čtrnáct umučených bratří poznat, že služba tobě je naší největší radostí a dává nám sílu k oběti. Prosíme tě, dej nám milost radostného odevzdání celého svého života tobě. Skrze Krista našeho Pána. Amen.