Druhý den novény obsahuje dvě rozjímání: o misii komunity a o opravě chrámu hmotého i duchovního. Vybraly jsme první rozjímání a přinášíme ho v mírně zkrácené verzi. Pro zájemce o meditaci biblického úryvku, který je s rozjímáním volně spojen, doporučujeme Matoušovo evangelium (10, 1.5-16).

Úvodní modlitba
Se srdcem bdělým a naplněným vděčností k Trojjedinému Bohu, Otci, Synu a Duchu Svatému, chceme uvažovat o událostech a významu umučení františkánských bratří a prosíme, ať nám tyto chvíle pomohou v naslouchání Pánu, na naší cestě modlitby, k prohloubení duchovního života, k pevnější bratrské a církevní sounáležitosti i na cestě osobní misie. Neposkvrněná Maria, Matko Kristova a Matko naše, vyprošujeme si tvou přímluvu. 

2. den: Misie komunity

V církvi byla od počátků významnou hodnotou misijní myšlenka a svatý František ji výrazně vtiskl do kořenů hnutí, které založil. (…) „Poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít“ (Lk 10,1). Bůh je Bohem, který je společenství. I Pán Ježíš se narodil do rodiny, pak žil mezi apoštoly a také své učedníky posílá po dvou, aby uprostřed společenství zazářila podstata křesťanské misie, Boží láska, která se projevuje právě ve vztazích. Proto i menší bratři v Praze u Panny Marie Sněžné svědčí společně jako bratři, jako společenství modlitby, života a poslání. „Vy však máte svou vlast v nebi…“ (srov. Flp 3,20). Cíl misie, každého misionáře není na tomto světě, a to tito bratři dobře věděli. Už jeden ze sloupů observantské reformy sv. Jan Kapistrán říkal, že každý bratr a misionář musí při svém poslání počítat s mučednictvím. Jinak by opravdu bylo možná nepochopitelné, proč by bratři do Prahy přišli a zůstali tam i v době a situaci, která nebyla pro řeholní řády příznivá. Ba vytrvali i tehdy, když jim hrozila smrt. (…)

Krev Kristova „mluví důrazněji než krev Ábelova“ (Žid 12,24). O století později od smrti mučedníků u Panny Marie Sněžné je bratří z pouhých sedmnácti v roce 1570 najednou přes tisíc. (…) Menší bratři observanti v Praze již delší dobu provokovali okolní obyvatele Prahy k zásadním otázkám po smyslu života. Bratři, které bylo možné potkávat bosé po ulicích Prahy, které bylo slyšet při promluvách na různých místech Prahy, kteří sloužili svátostí smíření nebo jinak; za jejichž přítomnosti znova ožil polozbořený chrám Matky Boží. Obyvateli byli často nazýváni „Boží blázni“.

Kéž bychom i my byli trochu „Boží blázni“ a kéž by i náš život vyvolával v lidech okolo nás ty správné otázky a provokoval odpovědi, kéž by i náš život byl svědectvím, misií!

Závěrečná modlitba
Prosíme tě, Bože, povolávej do své služby nové učedníky podle svého srdce: lidi víry a pokory, lidi naslouchání a dialogu, kteří žijí pro tebe, s tebou a v tobě. Dej jim trpělivost ve zkouškách, radost v protivenstvích, lásku k chudým a trpícím, hledání spravedlnosti a pokoje. Učiň, ať žijí v jednoduchosti života a v bratrské lásce. Ať „hlásají tvé slovo s veškerou odvahou a ty přitom zasahuj svou mocí, ať se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dějí uzdravení, znamení a divy“ (Sk 4,29-30). A prosíme, daruj hlasatelům evangelia radost z toho, že vidí růst tvé království a že umírají ve službě tobě. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.