Ještě jeden příspěvek z díla velkých Učitelů antické církve... Z listů svatého Atanáše, biskupa

Trojiční světlo, záře a milost – uvnitř i navenek

     Jistě nebude bez užitku zkoumat, co je nám odedávna předáváno, jaké je učení a jaká víra obecné církve, jak ji sám Pán předal, apoštolové zvěstovali a Otcové uchovali. Právě na víře spočívají základy církve, a jestliže jí někdo pozbude, nemůže už být křesťanem, a to ani podle jména. Tak tedy: Boží Trojice je svatá a dokonalá a je poznávána v Otci, v Synu a ve svatém Duchu. A nemá přidáno nic cizího nebo vnějšího, ani nesestává ze stvořitele a stvořeného, ale celá má moc dávat bytí a tvořit; co do přirozenosti je sama sobě identická a nedílná a jednotná je její působnost a činnost. Neboť Otec činí všechno skrze Slovo v Duchu svatém, a tak se uskutečňuje a zachovává jednota svaté Trojice. Takže církev hlásá jediného Boha, jenž je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Nade všemi je zajisté jako Otec, jako počátek a pramen všeho, zatímco proniká všecky působením Slova a je ve všech v Duchu svatém. 
     Když píše svatý Pavel křesťanům do Korintu o duchovních darech, jako k Hlavě zaměřuje všechno k jedinému Bohu Otci: Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Všechno, co Duch jednotlivě rozděluje, je Otcovým darem skrze Slovo, neboť vše, co patří Otci, je zároveň Synovo. A tedy také to, co v Duchu dává Syn, je vlastním darem Otcovým. A podobně: jestliže v nás přebývá Duch, přebývá v nás rovněž Slovo, od kterého jsme Ducha přijali, a ve Slově také Otec. A tak se v nás naplňuje, co bylo řečeno: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Vždyť kde je světlo, tam je i jeho záře a také její působení, zářivá milost. 
     O tom nás opět poučuje Pavel, tentokrát ve druhém listě Korinťanům: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha ať je s vámi se všemi. To znamená, že milost, dar věnovaný v Trojici, je darem Otcovým skrze Syna v Duchu svatém a že stejně, jako se nám dostává milosti od Otce skrze Syna, tak se v nás nemůže sdílení daru uskutečnit jinak než v Duchu svatém. 
     Jestliže se nám dostalo podílu na Duchu, máme opravdu Otcovu lásku, Synovu milost a společenství s ním samým, Duchem.

Benedikt XVI. o něm: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=7946