"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Z misií v Abidžanu (2. díl Svědectví o víře a Boží dobrotě, s videem)

22. 10. 2011 10:32

Pokračujeme 2. částí dopisu našich sester z Pobřeží slonoviny. Tentokrát i o čtyřech zázracích a o jejich velké touze šířit Boží slovo o usmíření a pokoji po celé zemi.

První část dopisu ZDE


Nejtěžší týden pro nás nastal, když se začalo bojovat v naší čtvrti, kde jsou partyzáni (mladí vlastenci a milice) odcházejícího prezidenta, početní a vybavení různými zbraněmi. Zde se shromáždili žoldáci, kteří zabíjejí bez výčitek svědomí. Na začátku května se ozbrojené síly rozhodly "osvobodit" Jopugon. Toto osvobození spočívalo v tom, že vyplenili nepřítele, odzbrojili jej a zničili všechny sklady zbraní, kterých tu bylo kolem mnoho. V naší čtvrti zasáhli ve středu 4. května. Jaká kalvárie! Vandalství, plenění domů, terorismus, ale i události, které pro nás jasně mluví o zázraku.

Už od rána onoho 4. května jsme viděly seskupovat se vojáky na ulici, nejprve pěšáky a pak i ty v autech (ukradených). Mladí rekruti, ozbrojeni narychlo až po zuby. Šel z nich strach. Chodili dům od domu. K večeru již byli opilí, protože našli u sousedů alkohol a vyprázdnili všechny láhve. Silně buší na naše vrata: váhavě čekáme, ale protože jsou neodbytní, nakonec otevíráme s tlukoucím srdcem: co se jen teď stane? Jen co jsme řekly: "Už tu jsme, klepali jste?," odpovídají: "Ne, v žádném případě ne." Inspirované Duchem svatým trváme na svém, ale oni, že neklepali. A tak s bázní a úžasem znovu zavíráme dveře. To Boží ruka je u díla prostřednictvím "smlouvy" uzavřené donem Alberione s Marií, Královnou apoštolů.

Druhý zázrak se stal  visacím zámkem na našich vratech. Při obhlídce domů, které by šlo vyloupit, jeden z vojáků přeskakuje naši zídku a říká kamarádovi: „Je tu zámek“. My si pomyslíme: jak ale mohli vidět náš malý visací zámek? Zřejmě jim dal Pán zvětšovací lupu, neboť ještě téhož večera jedna sousedka slyšela, jak si povídají o tom zvláštním zámku. Pro ně – s jejich zbraněmi – by neznamenal problém mnohem větší zámek! I tu jsme viděly Boží ruku. Pomýšlíme přitom na Pavla a Silu, kteří byli vysvobozeni z vězení andělem, aby mohli beze strachu hlásat Boží divy: "Kristus je mesiáš, Kristus je živý."

Následující noc jsme přečkaly se strachem. Celý týden nešel elektrický proud. Za tmy vojáci přeskočili zeď a obklíčili dvůr a celou noc chodili se zbraněmi v rukou a stříleli do vzduchu. Jako mrtvoly jsme ležely na zemi, daleko od oken. Těch čtyřiadvacet hodin 4. května bylo nejdelších v celém našem životě.

Třetí zázrak se týká knihkupectví, které se nachází v biskupském paláci. Naše knihkupectví neutrpělo žádnou školu. Ani jedno rozbité okno, ačkoli mnoho oken diecézních úřadů bylo kulkami rozbito. Vojáci "navštívili" i katedrálu a kněžský dům, z jehož vstupní brány udělali "cedník".

Čtvrtý zázrak je ten, že jsme zdravé a v pořádku. Dům neutrpěl žádné škody kromě jednoho prostřeleného okna. Další kulka vletěla do domu blízko kaple, ale nikoho nezranila. Prožívaly jsme celou situaci s velkým vnitřním pokojem a v intenzivním společenství mezi sebou.

Tato postní doba roku 2011 měla zvláštní "barvu", na niž nikdy nezapomeneme. Svatý týden jsme mohly prožít ve farnosti, byť byly obřady omezeny na to nejpodstatnější. Pak přišly Velikonoce. Při Gloria nám tekly slzy z očí, zpívaly jsme o vzkříšení, ale naše země byla plná řinčení zbraní. A přitom bylo možné vidět první záblesky svítání pokoje. Jaké pohnutí! A jak silný zážitek smrti a vzkříšení tam, kde Boží slovo, na něž jsme byly zvyklé, získávalo nový význam a novou podobu.

Když se potkáváme s farníky a přáteli, vidíme, že jsou rádi, protože jsme neutekly, ačkoli nám to představené často nabízely. Měly o nás strach. My jsme však nikdy nepochybovaly o rozhodnutí, které jsme učinily a které nám připadá přirozené: "Dobrý pastýř neopouští své stádce..." Jsme šťastné, že můžeme říci lidem: "Byla jsem tam i já. Tam, kde jsi trpěl, jsem byla i já. Tam, kde byl tvůj bratr upalován zaživa, byla jsem i já. Tam pod křížem, byla jsem i já."

Poté, co byl nový prezident 21. května uveden do úřadu, oddechly jsme si s nadějí, že konečně jako Izrael dorazíme do zaslíbené země. Je nám však ještě zapotřebí velkého množství víry a naděje. Musíme věřit v usmíření mezi lidmi a v dobrou vůli nové vlády. Pobřeží slonoviny znovu povstane. Chce to ještě mnoho trpělivosti. Modlete se dál za pokoj a především za velké smíření, za uzdravení zraněných srdcí zbavených naděje kvůli bolestivým událostem, které nikoho neušetřily. 30. května s napětím otevřeme knihkupectví v očekávání, že zákazníci naleznou odvahu přijít navzdory strachu, krádežím aut a občasným výstřelům, které lze dosud slyšet. S odvahou jim vyjdeme naproti!

Když se nyní země připravuje na život v období velkého smíření, chceme, aby Bible, Boží slovo, se šířilo. Aby toto slovo, které přináší pokoj, mohlo být čteno v každé rodině. To bude náš příspěvek, ale máme zapotřebí vaší spolupráce, Paulínská rodino.

Díky, bratři a sestry, za  vaše modlitby a za povzbuzující slova! Díky za vaši pomoc. To vše potvrzuje, že jsme opravdu jedna rodina!

Děkujeme všem. Vaše sestry Dcery sv. Pavla v Abidžanu

Pražské Dcery sv. Pavla se k pomoci přidaly a nyní – na závěr misijního měsíce –  zveme i vás. Zapojit se můžete modlitbou, obětí, ale také finančním darem v našem knihkupectví anebo zakoupením knihy o sv. Terezičce, patronce misionářů. Až do konce října ji budeme n

abízet za symbolickou cenu 50 Kč.

Misionářku sestru Gemmu jsme potkaly v generálním domě při našem pobytu v Římě. V noci již odlétala zpět do Afriky. Přesto neváhala natočit s námi krátký rozhovor. (Rodem je Italka a na misii se mluví francouzsky, proto je její angličtina jednoduchá).

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio