Když jsem včera vkládala úryvek o halloweenu, našla jsem v knize Mocnější nez zlo i pasáž o růženci:

Papež Jan XXIII. rád říkával, že jeho den neskončil, dokud se nepomodlil všech patnáct tajemství růžence. Papež Pavel VI. hovořil o růženci jako o „kompendiu celého evangelia“. Papež Lev XIII. napsal na dvanáct encyklik o růženci. Papež Jan Pavel II. věnoval růženci své důležité spisy. Přál si rozmnožit tuto hodnotu „kompendia evangelia“ tím, že v apoštolském listu „Rosarium Virginis Mariae“ připojil pět tajemství světla a výslovně při tom řekl: „Naše srdce může do desátku růžence vkládat události, z nichž se skládá život konkrétního člověka, rodiny, národa, církve, celého lidstva. Růženec pulsuje rytmem lidského života.“ Není snad ani potřeba podotýkat, že Jan Pavel II. dával vždy jasně najevo svou velikou mariánskou úctu. Po atentátu nejenže hned jasně prohlásil, že jeho život byl zachráněn díky přímluvě Panny Marie z Fatimy, ale také současně požádal karmelitány z kostela v Traspontině v Římě, aby mu poslali nový škapulíř, protože ten jeho byl prosáklý krví. Je také velmi dobře známý obraz, na němž Panna Maria podepírá papeže v okamžiku výstřelu. Toto vyobrazení je patrné na fotografickém snímku jednoho z poutníků, který byl v onen inkriminovaný moment právě na náměstí Svatého Petra.

Při modlitbě růžence opakovaně prosíme Pannu Marii, aby se za nás přimlouvala nyní i v hodině naší smrti. Když to děláme, jako bychom měli stále otevřena okna směrem k věčnosti i při zaměstnáních a starostech všedního dne. Základní charakteristikou této modlitby je to, že je zároveň ústní modlitbou i rozjímáním nad hlavními tajemstvími křesťanské víry. Právě proto také Panna Maria předkládá růženec jako hlavní lék proti chorobě ateismu. Dnešní člověk potřebuje více než kdy jindy rozjímat nad hlavními tajemstvími křesťanské víry. A nebojme se nikdy, že budeme bigotní nebo že se budeme modlit mechanicky a pouze ze zvyku. Když nám vyvstanou pochybnosti, stačí si vzpomenout na svatou Bernardettu, která viděla, že i Panna Maria spolu s ní propouštěla mezi prsty jednotlivá zrnka růžence. Podobně i při zjeveních v Banneux Panna Maria doprovázela modlitbu růžence vizionářky tak, že pohybovala rty podle toho, jak se dívka modlila.

Prostřednictvím modlitby růžence se zapojujeme do velkého zápasu proti zlu spolu s Pannou Marií, která svými zjeveními v každém koutě světa vybízí lidi k dodržování Božích zákonů a k tomu, aby nepodléhali šířící se zkaženosti. Ona sama nás vybízí, ať jsme pevně přesvědčeni o tom, že Pán nás stvořil svobodné a že jedině pravda, která je v Pánu, nás učiní opravdu svobodnými. Když ale pomyslíme na všechny ty modlitby milionů lidí, na jejich poutě na mariánská poutní místa, pak se v hlavě nevyhnutelně objevuje pochybnost. Jak to, že navzdory všemu tomu úsilí svět zůstává takový jako dřív?

Zeptal jsem se jedné vizionářky, jaký smysl má toto enormní nasazení v modlitbě, když se svět nakonec stejně neobrátí a když stejně nadejde okamžik, kdy svět nevyhnutelně sám rozpoutá hrůzy, jimiž bude trestat sám sebe? Dostalo se mi velmi prosté a logické odpovědi, kterou vizionářka znala od samotné Panny Marie, protože jí položila tutéž otázku: „Čím více se ono trestání prostřednictvím modliteb, postů a skutků lásky oddaluje, tím více se také zmírňuje.“ Tato odpověď byla pro mě dalším potvrzením toho, že modlitba je tou nejmocnější zbraní v rukou člověka.

***

G. Amorth, Mocnější než zlo, str. 284 - 286.


http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Mocnejsi-nez-zlo