"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

DUCHOVNÍ ŽIVOT, ctnosti a dary

3. 6. 2011 10:00

Dnes začíná modlitba novény k Duchu svatému. Kristovým Duchem se však můžeme nechat vést každý den... vybrala jsem z jedné naší knihy úryvek, který by vás mohl "rozpálit":-)

DUCHOVNÍ ŽIVOT, ctnosti a dary

K nejkrásnějším tajemstvím vnitřního života patří dary Ducha svatého. Je to evangelijní mysterium ztišení a hlubiny, tajemství svatosti církve.

V Písmu se o nich nemluví jako o „darech“, jak poznamenává i sv. Tomáš (I–II, 68, 1); najdeme je tam pod označením „duch“, „vanutí“, „vdechnutí“. Izaiáš 11,1-3 říká o Mesiáši: „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut.“ V řecké Septuagintě a latinské Vulgátě je slovo „bázeň“, dvakrát užité v hebrejském textu, nahrazeno výrazem „zbožnost“, z čehož je odvozen seznam „sedmi darů Ducha svatého“. Hymnus Veni Creator mluví o sedmi projevech Ducha. Slovo „duch“ či „vdechnutí“ moudrosti, rozumnosti atd. znamená „dýchání“, vdechnutí božského návrhu. Slovo „dar“ moudrosti, rozumnosti atd. vyjadřuje lidskou vlastnost, která vede duši ke vnímavosti a učenlivosti vůči božským hnutím, podobně jako plachta zachytává vítr, aby mohla loďka plout kupředu. Mluví se také o „pomazání“ Syna, které spočine na věřících (1 Jan 2,20.27). Hymnus Veni Creator přirovnává Ducha svatého k duchovnímu pomazání a svatý Jan od Kříže mluví o „jemných pomazáních vlitých milostí do duše“. Vanutí ducha, dary, pomazání: všechna tato slova označují totéž tajemství.

Podíváme-li se na spojitosti mezi samotným Kristem a Duchem svatým, uvidíme, že Kristus je celým svým božským životem ve spojení s Duchem svatým a zároveň od něho přijímá veškeré pomazání milosti ve svém lidském životě – bez Ducha svatého nedělá nic, Duchem svatým je „veden“ a „postrkován“.

1. Budeme vycházet z velkého textu svatého Jana (Jan 14,23): „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Když se duše otevře lásce, přichází do ní přebývat celá Trojice; obdobně otevírá duši lásce přítomnost Trojice v ní. Vše probíhá zároveň, ale iniciativa – ke které se duše bohužel může postavit zády – vychází vždy od Boha. Poslechněme si pozvání ze Zjevení 3,20: „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře“– musíme být pozorní, zaslechnout hlas a otevřít dveře – „k tomu vejdu“: aby s námi povečeřel, když se den sklání a zdá se, že se na zem a do srdcí snáší jakési tajemství. Rozjímání, které přeje důvěrným rozhovorům: „budu jíst u něho“ v důvěrné blízkosti; ale to ještě není všechno: „a on u mě“, to znamená, že do našich srdcí vloží slova, která by se mohla podobat odpovědím Nevěsty na hlas Ženicha ve vzájemném objetí lásky.

Bude třeba, aby v nás svatá Trojice přebývala stále intenzivněji, v lidské duši však Trojice sídlí od chvíle, kdy je duše ve stavu milosti. I ten největší hříšník, který přijde s pokorou a zkroušeností ke zpovědi prosit o odpuštění, získává milost, kterou si v sobě nese jako v křehké nádobě, a s ní je mu darován celý soubor duchovního života, jsou mu vlity ctnosti a dary Ducha.

2. Tři božské ctnosti, víra, naděje a láska, jsou třemi hvězdami na nebi lidské duše. Říká se jim božské, protože duši umožňují dotknout se Boha přímo v jeho tajemství. Skrze víru prosím samotného Boha o sílu, abych mohl i v temnotě noci lnout kořeny svého chápání (fides qua creditur) ke všemu, co mi zjevuje ze svrchované Pravdy, kterou je on sám (fides quae creditur). V naději žádám samého Boha o nekonečné odhodlání (spes qua speratur), které mne dovede až k bezprostřednímu setkání tváří v tvář s ničím menším než s absolutní Blažeností, kterou je on sám (spes quae speratur). Láska proměňuje duši v to, co miluje, a tak už duše nežádá nic pro sebe, jak to dělala skrze víru a naději. Nejsou zde již dva, ale jen jednota: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). Žádá však vše pro Toho, v Němž se ztratila: „Jeho Jméno ať je posvěceno, ať přijdejeho Království, jeho Vůle se staň na zemi i v nebi.“ Podle sv. Tomáše k lásce patří, že vede k „extázi“(I–II, 28, 3).

Takové jsou tři božské ctnosti samy o sobě. Dokážou očistit až ke kořenům tři mohutnosti duše: chápavost, paměť a vůli; duši pak dovést až k proměňujícímu sjednocení. Podle toho, s jakým odporem se setkávají, jim však trvá nějaký čas, než se v nás zakoření. Někdy se dokonce zdá, že zůstávají jen na povrchu duší, jako zrno rozsévače, které padlo na neúrodnou půdu.

3. Když křesťan ve světle božských ctností porozumí, k jakému údělu je předurčen, a obrátí se ke svému vezdejšímu, nynějšímu životu, jistě se mu před očima mění jeho smysl. Žádná opravdová lidská hodnota z vědy, umění, kultury, práce, společnosti, na nichž se má podílet, nemůže pro něj být hodnotou ze všech nejvyšší a neměla by stát v cestě transcendenci jeho vnitřní svobody. Jak se píše v Listě Diognetovi (z let 190–200), křesťané „mají vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko“ (5,5-7). Spolu se svatým Pavlem vědí, že „utrpení tohoto času se nedají rovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás“ (Řím 8,18). Za jakou cenu se však dá uchovat taková důstojnost křesťanského života? Svatý Pavel to přesně vystihuje: „Ale říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí“ (1 Kor 7,29-30). Užívat, jako by člověk neužíval, podle apoštola neznamená být netečný, ale dotýkat se věcí se suverénní lehkostí, aniž bychom na nich ulpívali, a zacházet s nimi v síle lásky, která ji nese.

Vybráno z knihy kardinála Journeta: Vedeni Duchem svatým.

 

 

Zobrazeno 1724×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio