Dnes si Paulínská rodina připomíná malého chlapce Maggiorina. Jako mají salesiáni svého Dominika Savia, paulíni mají Maggiorina...

V týdnu, kdy se modlíme za duchovní povolání, můžeme prosit i jeho o přímluvu, aby z nebe povzbuzoval své mladší kamarády, aby se ani oni nebáli říci Pánu "ano" na jeho volání.

Maggiorino Vigolungo se narodil v Benevellu (kraj Cuneo v severní Itálii) 6. května roku 1904 v rodině chudých rolníků, kteří však byli bohatí vírou. Temperamentní mladík s nadprůměrným intelektem dychtil být ve všem první, při studiu, v práci, při hře i v prokazování dobra druhým.
Ještě jako malé dítě se setkal s donem Alberionem, zakladatelem Paulínské rodiny, a svěřil se jeho duchovnímu vedení. Nadchly ho tři věci, které se staly jeho ideálem: co nejdříve zasvětit život Bohu, stát se knězem a stát se apoštolem prostřednictvím dobrého tisku.
Do Společnosti sv. Pavla vstoupil ve dvanácti letech 15. října 1916.  Přestože ho jeho povolání činilo šťastným a toužil zvěstovat Dobrou zprávu tiskem a šířením kvalitních knih a časopisů, musel čelit mnoha obtížím. Věděl však, co odpovědět těm, kdo oponovali jeho rozhodnutí. Své rodině napsal: „Modlete se, abych nikdy nezradil své povolání, protože je to ten nejkrásnější dar ze všech. Povolání je to nejpodstatnější a musím ho bez výjimek následovat.“
Pro svou velkou lásku k eucharistii byl Maggiorino ochoten podstoupit i ty největší oběti, jen aby mohl přistoupit ke svatému přijímání. Zimy v severní Itálii jsou mrazivé. V takovém zimním dni, po zdolání 14 kilometrů (většinu z toho pěšky), dorazil ze své vesnice do Alby kolem deváté ráno. Byl hladový, vyčerpaný a zkřehlý zimou, ale odmítl šálek horkého mléka, který mu nabídli, a řekl: „Nejdříve musím přijmout svaté přijímání.“
Už jako mladý chlapec si předsevzal jako svůj životní program: „Každý den trochu pokročit.“ Tomuto rozhodnutí zůstal věrný až do smrti a ve ctnostech i v apoštolátu dosáhl očividného pokroku. Když mu bylo čtrnáct let, vážně onemocněl. Na otázku dona Alberiona, zda by se raději chtěl uzdravit,  nebo šel do ráje, odpověděl: „Jediné, co chci, je plnit Boží vůli.“ Když nastal třetí den, kdy se za nemocného jeho druhové modlili, Maggiorino opustil tuto zem. Bylo to v sobotu (v den Panny Marie) 27. června 1918. Jeho poslední slova byla: „Pozdravujte ode mne všechny mé druhy a ať se za mě modlí, abychom se jednoho dne setkali v ráji.“

„S milostí Boží a s pomocí požehnané matky, se chci stát svatým. Velkým svatým. Rychle svatým.“ Tato slova řekl a napsal horlivý chlapec Maggiorino, v přesvědčení, že svatost je dosažitelná už v mládí. Proces jeho svatořečení právě probíhá v Římě.

Náš zakladatel bl. Jakub Alberione ho předkládal všem paulínským kandidátům jako vzor a jako patrona. Doteď staré sestry, které ještě pamatují "dávné časy těchto malých světců", opakují slova malého maggiorina: Chci se stát svatou, velkou svatou, rychle svatou. A ikdyž už mají za sebou téměř celý život, stále vědí, že každý den je šance "o kousíček pokročit dál". Musím říci, že tento malý světec mi je velmi sympatický. S nadšením malého chlapce pochopil, o co v životě jde! A každý den svého krátkého života za svým Pánem šel....

Modlitba na přímluvu ctihodného Maggiorina Vigolunga

Nebeský Otče, děkujeme ti, že jsi vyvolil Maggiorina Vigolunga k tomu, aby hlásal evangelium celému světu skrze sdělovací prostředky, a že jsi tomuto svému věrnému služebníku s velkou touhou po svatosti dal tak velkou lásku ke spáse duší, že obětoval svůj mladý život za apoštolát tisku.
Pane, prosíme tě, k radosti mnoha mladých lidí, oslav tohoto svého apoštola i zde na zemi, aby byl příkladem mladých lidí a aby s pomocí tvé milosti s láskou a s odvahou plnili poslání, které každému svěřuješ ke své slávě a pro dobro všech lidí.
Pane, na přímluvu Maggiorina, uděl mi milosti, o které tě prosím...