V sobotu jsem byla hostem na Vranově, na setkání pro mládež, která hledá svou životní cestu. Kdysi jsem tam občas jela i já se stejnou touhou v srdci a ejhle, plod těchto setkání, sestra Andrea! Proto i když v tyto dny mám velmi mnoho povinností, nemohla jsem říci na pozvání "ne" a mou cestu tam jsem pojala i jako děkovnou pouť.


Dopoledne jsem měla povídání o celé Paulínské rodině ("nekopu" jen za paulínky) a k tomu jsem pak pustila dokument, co o nás natočila ČTV. Na odpolední skupinky jsem měla zadat tři otázky.

Zde jsou:

1) co pro tebe znamená být šťastný/á

2) kdy a jak tě média oslovila a povzbudila ve víře a kdy naopak od vztahu s Bohem vzdálila

3) jak se ty sám(a) podílíš na hlásání evangelia

Každá skupinka pak během mše svaté na místo kázání měla svůj vstup: svědectví, píseň, scénky... A tohle byl výstup "mé skupinky":

Milý Pane Bože,

nevíme, co ti máme napsat, ale Ty stejně víš všecko. I Když nevíme, jak to vyjádřit slovy, tak Ty si to přečteš v našich srdcích. Je tak těžké dávat najevo svůj vztah k Tobě a mluvit o Tobě před ostatními. Mohl bys nám, prosíme, poradit? Jediné, co víme je, že jsi naším štěstím, že víme, na koho se máme v této otázce obrátit. Těšíme se na tvoji odpověď.

Tvoje milované děti ze skupinky č. 2

Anežka, Michal, Maruška, Štěpán, s. Andrea,
Tomáš, Helča, Pepa, Lucka, Maruška (II.)

PS: sestra Andrea ti vzkazuje, že za všechno děkuje!