Tohle video je z jednoho španělského kláštera, kde 23 let neměly žádné nové povolání.
Mrkněte na to, zdá se to být až neskutečné.
Nemluvit tam otec Cantalamessa (on tam byl pozván dávat exercície a pak se tam vrátil natáčet "italský křesťanský magazín"), tak tomu nevěřím.

Vůbec netuším, o jaký řád jde. Ani čím žijí, ale každopádně to dává naději všem, kteří jen vidí a slyší, jak povolání ubývají.

My můžeme udělat mnoho (být viditelným znamením života s Bohem už tady na zemi), ale je to Pán, který povolává!

Dodatek po dnešní adoraci

Dnes při modlitbě se mi stále vracely záběry z této reportáže. Tak jsme o tom s Pánem "povídali" a vzešel z toho tento závěr: jistě všechny nevstoupily naráz, na začátku to chtělo hodně odvahy poslechnout Boží volání a vejít do "staré" komunity, kde se lidsky nezdá, že by mohl život znovu obrazit. Byla to jedna, dvě, tři...?

A jaké to bylo pro staré sestry, přijmout po 23 letech úplně jiné dívky než jaké byly ony v době jejich vstupu? Žily ony "stařenky" v naději, že jejich Snoubenec po nich ještě nezamkne klášter nadobro? V jednu chvíli jsou vidět na záběru mezi „mladicemi“. Některá i na vozíčku. Usmívají se, ne tak „nahlas“ jako ty mladší, ale stejně radostně (ony nemají už potřebu si na něco hrát).  Moc ráda se na ně dívám…

Odvaha, víra, naděje, tolerance a sesterská láska.
To je poselství z této reportáže pro mne.

 

MAZEC, CO?!

S anglickými titulky KLIK.

S méně kvalitním obrazem, ale s českými titulky KLIK.