Z Andrejčina deníčku

Všechny info, které uvádím, jsou se svolením mých přátel oblátů a obyčejně v překladu mého kamaráda Vlasty Kadlece OMI, pouze maličko redakčně upravuji.

Máme další zpávu od haitských oblátů (kamarád o. Tomáše). Je to pořád totéž: bolest, zmar, ale i víra a naděje, která překonává všechno. Je to síla, přátelé...

Dobrý večer, 

děkuji ti za starost ohledně Haiti a spolubratří oblátů. Je to chvíle smutku, beznaděje a hrůzy pro milióny Haiťanů, kteří však navzdory této tragédii a této nepředstavitelné katastrofě i nadále křičí a zpívají chvalozpěvy na Pána. V samém nitru svého zármutku lidé nikdy nepřestali vyjadřovat svou důvěru v Pána, a pokaždé, když se podaří vytáhnout z rozvalin někoho živého, se lidé znovu pustí do zpěvu děkovných písní a chvalozpěvů na Pána. Pro mě je to obrovská známka živé víry odvážného národa. V těch největších temnotách září světlo, i když třeba jen malinkaté.

Určitě jsi četl zprávy od otce provinciála a my čekáme ještě zprávy od dalších spolubratří, kteří, kvůli špatné komunikaci mezi telefonními sítěmi, ještě nevědí, co se děje s jejich rodinami.

Pokud jde o mě, má rodina byla zasažena a je ve smutku. Jeden desetiletý chlapec, který u nás bydlel, zemřel ve své škole. Byl ještě na dvoře, když se budova zřítila. Nemohli jsme ani najít jeho tělo, zdravotnické hlídky ho pohřbily do společných hrobů s tisíci dalšími oběťmi z města. Pokoj jeho dětské duši! Dům, kde bydlela má matka a bratři, je úplně zničen. Ztratili jsme všechno. Takže prozatím všichni spí na ulici, tak jako většina lidí z Port-au-Prince, a čekají, bez větších iluzí, na první opatření vlády, která však nepřicházejí. A tak prozatím klepeme na dveře různých přátel a hledáme u nich dočasné obydlí.

Jsme ve velké nejistotě. Kdyby nebylo zahraniční pomoci, především té americké, Haiti by bylo peklem na zemi. Lidé i nadále umírají pod troskami po stovkách, volají o pomoc, posílají sms, ale pomoc přichází vždy pozdě. Je to nepředstavitelná zkáza, prožíváme jednu z nejvražednějších katastrof v dějinách, potřebujeme vaši pomoc a vaši solidaritu. Nedostaneme se z toho bez vašich otevřených rukou, a tak neváhejte podle svých možností vyjádřit haitskému lidu svou bratrskou štědrost.

Spojeni v modlitbě Wedner

Dodatek z 21.1.

V Port-au-Prince zatím všichni i nadále spí pod širým nebem a zdá se, že to potrvá ještě alespoň měsíc. Jsme tu právě svědky hromadného útěku lidí do venkovských měst.

Není již naděje, že by letos bylo ještě možné v Port-au-Prince znovu zahájit výuku na školách a ani činnost veřejného života, jelikož většina státních úřadů a obchodních budov se zřítila, anebo v nich není možné pracovat.

Vláda vyhlásila stav nouze a měsíční státní smutek (od 17. ledna do 17. února). Zároveň přislíbila učinit rychlá opatření k tomu, aby mohly znovu začít fungovat banky, komunikační služby a servisní stanice (čerpadla), ale zatím jen čekáme.

Výběr ze 3. zprávy haitského otce provinciála - uvádím zde pro přátele OMI

Les Cayes, 22. ledna 2010

Milí spolubratři obláti,

Milí přátelé,

Ještě jednou chci poděkovat každému z vás za slova a činy vyjadřující nám vaši účast po zemětřesení. Je mi líto, že musím znovu odeslat jen hromadný e-mail – někteří si stěžují, že nedostali ještě e-mail osobní. Ale chápete, že jsme zcela bez obvyklých komunikačních prostředků, a tak nemám na výběr: musím dát přednost tomu, co je nejnaléhavější. V Port-au-Prince není elektřina. Navíc musím připravit evakuaci asi třiceti oblátů z hlavního města.
Včera jsem se spolu s dvěma dalšími členy provinční správy (ekonomem, který se v současnosti necítí moc dobře a správcem provinčního domu) přestěhoval do Les Cayes. V Les Cayes a v naší komunitě Charpentier, která se nás ujala, je elektřina, a tak máme možnost pracovat na internetu, i když jen od 7 hodin rána do 5 odpoledne. Pracujeme samozřejmě na zlepšení naší situace, například přemístěním kanceláří provinční správy na místo, které by lépe fungovalo. Ale neočekáváme, že všechno začne znovu normálně fungovat hned, když většina z těch, kteří opustili Port-au-Prince nedokáží ani jíst a spát. Jinými slovy, pokusíme se udělat to, co je v našich silách. Prozatím jsme zde v této naší komunitě, s níž sdílíme život, pohodlnější zázemí a také ostatní potřeby.
Chci vyjádřit vděčnost haitských oblátů všem, jednotlivcům a organizacím, kteří nám věnovali nebo nabídli finanční pomoc k odstranění trosek, znovu vybudování domů, restrukturalizaci a přestěhování. V této katastrofální situaci si moc vážíme projevů vaší solidarity. A buďte si jisti tím, že vaše dary opravdu moc vítáme. Ale v tom chaotickém shonu, v němž se stále pohybujeme, nemůžeme ještě úplně vyjádřit naše potřeby do podoby projektů nebo formálních žádostí. Naše země je zničena, zničeny jsou naše kostely, naše školy a naše formační domy. Scholastikát pro studenty teologie se zhroutil, stejně jako budova, v níž byly kanceláře provinční správy. Provinční dům je vážně poškozen.

Uchováme potvrzení každého výdaje, aby každý věděl, jak nám jeho dar pomohl čelit tomuto zlému snu, který náhle svrhl naše rodiny, instituce a naše plány do budoucna do propasti. A tak všechno, co jsme ztratili, se nedá ani vyčíslit.

Ale nepřišli jsme o víru, naději a lásku. Víme, že Bůh i nadále, tajemným způsobem, kráčí po našem boku. A my ho prosíme, aby nás i dál chránil a aby hojně žehnal našim přátelům a dobrodincům.

P. Gasner Joint, omi
Provinciál z Haiti