"Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně" (Píseň písní 7,11).

Dva sliby (anketa, jak tomu bylo u tebe 4 týdny před?)

 

Dva sliby


Za pár hodin mi začnou exercicie (duchovní cvičení). Po nich ještě tři dny v Římě a pak návrat do ČR.  Dnes je sobota 2. ledna, přesně za 4 týdny mne čeká to, na co jsem se po celých 5 let připravovala a po čem jsem v srdci toužila od chvíle, kdy jsem poznala Pána. (Vlastně i mé hledání té „největší lásky“ v čase mého dopívání bylo nevědomky hledáním něčeho víc, než jsem mohla dostat tam, kde jsem hledala).


A teď jsem na prahu velkého kroku (který je však jen krůčkem mezi těmi, které jsem už ušla a těmi, které budou následovat). Přesto je to zvláštní pocit: rozhodnutí navždy (sice sliby jsou časné, ale úmysl navždy musí být, jinak by to bylo neplatné).


Vždy jsem ráda chodila na svatby mých přátel, bylo to pro mne jakousi přípravou na mou „malou nebeskou svatbu“. Proto i teď kladu vedle sebe oba dva sliby.


A prosím tebe, kdo už žiješ v manželství i tebe, kdo žiješ zasvěcený život, abys do komentáře přidal(a), jak jsi prožívala ony poslední dny před odevzdáním se navždy ty. Myslím, že svědectví z obou stran mi moc pomůže (a třeba nejen mně). Díky!


Já, N., odevzdávám se tobě N., a přijímám tě za manželku / manžela.
Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.


Otče svatý, ty sis mě zasvětil ve křtu a teď mě voláš blíže následovat Ježíše Mistra, Cestu, Pravdu a Život mezi Dcerami svatého Pavla.
V úmyslu darovat se ti navždy milostí tvého Ducha já, ... , skládám do rukou sestry ..., místní představené, na jeden rok slib, že budu žít čistá, chudobná a poslušná podle Konstitucí Dcer svatého Pavla.
Zavazuji se žít ve společenství se svými sestrami, být věrná charismatu zakladatele a věnovat se v církvi evangelizaci sdělovacími prostředky.
Svěřuji se do ochrany Marie, Královny Apoštolů, a svatého Pavla apoštola a do modliteb sester Kongregace.
Boží milost ať mi pomáhá být věrnou.
Amen.


Prosím o modlitbu za mne, ale i za mé spolunovicky: Karinu, Paulu a Saru. (když si klikneš na jejich jména, najdeš jejich příběh povolání – tak se můžeš modlit konkrétněji).

 


Zde pošta pro tebe:-) Chceš-li poslat oznámení nebo i přímo pozvánku ve větším rozlišení, napiš mi na sebe mail.

 

Díky za modlitby. Už jsme zpět z duchovních cvičení a balíme kufry. Dnes se s námi naše římská komunita oficielně rozloučí a při mši svaté nám bude požehnán a předán "svatební šat".

Poslední aktualizace: od úterního večera jsem opět v mé "domácí komunitě" v Praze. Konečně jsem si přečetla i krásné a pravdivé příspěvky pod tímto článkem. Díky vám všem!

A s některými se i těším na viděnou na mé "malé nebeské svatbě"!

 

Sdílet

Komentáře

Neposeda Svědectví mé kamarádky, která není zaregistrovaná na signálech.<br />
Moje zkušenost je taková prozaická a všední, že se s ní radši ani veřejně nedělím:-o. Ale tobě můžu říct, že jsem byla "jen" naprosto vyčerpaná ze všech těch příprav a z práce, takže jsem měla určité pochyby, jestli se vůbec té svatby dožiju. Nicméně v den D jsem si řekla, že si to přece nenechám zkazit, ať už se konečně stará někdo jiný a svatební obřad jsem si pak užila opravdu plnými doušky. Ještě teď, když na to vzpomínám (je to rok a půl), tak se cítím šťastná:-). A to ti taky přeju - ať už budeš mít před tím jakékoliv pocity, tak abys potom byla šťastná a zůstalo to tak celý život!

MariettaND Ahoj Andreo, konečně jsem se "rozhoupala" a snad taky něco napíšu.<br />
Do kláštera jsem přišla hned po maturitě a vím, že moje odevzdání bylo plné radosti. Po pár letech formace jsem asi dospěla a více si uvědomovala závažnost svého kroku. Mohu říct, že radost nezmizela, ale před sliby přišlo pokušení - hodně mi "lezla na nervy" jedna sestra (já jí asi taky) a přišly otázky: Opravdu jsem zde dobře? Jaká budu já, až budu v klášteře 20 let? Dokážu to vůbec? Nemám utéct, než je čas?<br />
Pak jsem se nějak dopracovala k tomu, že to Pán nás volá, že si mě vybral i s mými chybami, že ho chci následovat. "Ne co já, ale co ty chceš, Pane."<br />
Složením věčných slibů přišel mír. Dnes mi právě toto pokušení pomáhá - ano, jsem zde, jak to Pán chce a jen on mi dá sílu věrně ho následovat.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio