Žalmy od chvíle, kdy generální představená našla na stole mou žádost až do setkání s ní a odpovědi

11 žalmů jsem se stihla „pomodlit“ od okamžiku, kdy jsme se dozvěděly, že se generální představená vrátila z cest po asijských komunitách a že tedy na svém stole objevila v záplavě pošty i „naši obálku“ se 4 dopisy.

Po půlce října jsme dostaly několik dnů na to, abychom sepsaly žádost, že chceme složit řeholní sliby v kongregaci Dcer sv. Pavla. Začalo to tedy být vážné! Celých 5 let formace bylo jen takovou přípravkou a zkouškou na nečisto a teď už to prostě začalo být „na čisto“ :-)

Naštěstí bylo času dost, takové věci se nemohou uspěchat. Náš program obsahoval momenty zamyšlení, témata z konstitucí, která nám ujasnila, k jakému stylu života se rozhodujeme říci ano. Také svátky v Paulínské rodině (Památka bl. Timoteje Giaccarda a zvl. titulární slavnost našich sestřenek Ježíše Mistra) vytvořily to správné duchovní podhoubí… A pak zvláště den rekolekcí s naším zpovědníkem a duchovním „vůdcem“ mnoha členů Paulínské rodiny, donem Guidem, přispěl k hlubokému pochopení, co pro Pavla znamená „být povolán“ a co to tedy znamená i pro nás.

mozaika Ježíše Mistra


První verze mé žádosti byla příliš dlouhá, poetická a mystická:-) Bylo nám řečeno, že generální rada se vrátí z Asie velmi unavená a bude mít mnoho práce. Tak ať se nerozepisujeme… Já celá šťastná, že jsem "něco" sepsala, začala nyní škrtat (ještě že jsem se to naučila v divadle:-), v kapli to znovu konzultovala s Duchem svatým a nakonec zůstalo něco přes stránku. S maestrou jsme to pak převedly do pochopitelné italštiny (ne všechny sestry mají dar jako ona rozumět naší „italiano“). Samozřejmě, že stále to zůstalo mou osobní výpovědí, žádné fráze, ale to, co bylo třeba sdělit. Maestra nám také každé přečetla svou prezentaci o nás. Čekala jsem to horší:-) Díky i mé pražské a italské komunitě za pěkné vysvědčení, co mi daly!

V den, kdy jsem psala žádost na ostro, jsem měla dvě průvodkyně. Akorát jsem dostala poštu z Prahy a v ní našla i naši novou knížku o sv. Terezičce. O pauzách jsem si jí pročítala. I když už před odjezdem do Itálie jsem ji měla v ruce (nedodělanou, při psaní textů pro katalog), tentokrát mne zvlášť oslovovaly myšlenky malé Terezie…

více o knize-komixu zde


Druhou průvodkyní – inspirací mi byla sestra Pepina. Právě v tom týdnu jsem ji začala chodit navštěvovat do pokoje, protože teď se necítí na to, aby pobíhala po domě celý den (má 94 let). Je úžasná, jak si pamatuje spoustu detailů ze svého mládí a z časů, kdy vozila autem zakladatele a „Primu maestru“ Teklu po Itálii i Evropě. Jenže zapomíná, jakou historku mi už vyprávěla. A tak některé příběhy znám nazpaměť:-) I komentáře k fotkám (krom toho, že byla jednou z prvních žen, kdo v Itálii řídily automobil, byla i výborná fotografka) si pamatuji doslovně. A tak mi Pepina vyprávěla o tom, jak se stalo, že vstoupila k paulínkám (to budu muset někdy napsat i sem!) a jaké rozhovory vedla s Alberionem a Teklou během cest a jak se v době zakladatelů žilo prostě a naplno. Aby mne toto nepovzbudilo!!!

má milá Pepina s fotoalbem v ruce

Žádost sepsána, do obálky vložena a předána. Pak byla maestra pozvána do generálního domu, aby o nás promluvila a eventuelně (to nikdo nevíme, jak to bylo) odpověděla i na nějaké otázky. Pak ji generální rada poslala zpět a my čekaly na „konečné řešení“. A ono nepřicházelo. Až po pár dnech (na Všechny svaté) zazvonil pozdě večer telefon s tím, že nás chce generální osobně potkat! Ale že teď bude odlétat do Afriky a tak se setkáme až v prosinci. To ne! To bychom nestihly přichystat oděv, liturgii atd. Dokud není odpověď, nic se nechystá. Nakonec  tedy sr. Antonieta našla „skulinu pro novicky“ včera (mezi hermeneutickým seminářem o Maestře Tekle, pracovním setkáním se sestrami z Delegace Velká Británie a přípravami na africké setkání).

Bylo to obyčejné, bylo to trošinku nervózní a pak velmi dojaté, bylo to radostné… Hned poté jsme šly za švadlenou, aby nám vzala míru na ušití slavnostního oděvu na sliby a pak i na sukni zimní, mezisezónní a letní.

Něco pěkného se pomalu končí, aby začalo něco jiného. Jaké to bude? Dost záleží na mně samotné.

 

Se sestřenkami od učednic - i ony už dostaly kladnou odpověď od své generální matky k složení prvních slibů...

... s dalšími sestřenkami apostolínkami - den po té, co vstoupily do noviciátu.

Pozdrav u USA, kde další naše postulantky dostaly souhlas ke vstupu do noviciátu
(jako my kdysi na Obrácení sv. Pavla)

 

ZDE celé album fotek za říjen a začátek listopadu (s komentáři)


Žalmy

59. Moje sílo, budu se tě držet!Bůh můj milosrdný jde přede mnou.

60. Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám! … Je šalebné čekat spásu od člověka.

61. Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel. … Den co den budu plnit své sliby.

62. Jen v Bohu se ztiší duše má… Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. … Mnou nic neotřese.

63. Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne… Má duše přilnula k tobě.

64. Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.

65. Ztišením se sluší tebe chválit…, plnit tobě sliby. … Našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.

66. Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro.

67. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!

68. … den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on…, kdo vyvádí z tenat smrti.

69. Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!